Byl to další rok, ve kterém svou dominanci předvedl Jonathan Rea. Jezdec týmu Kawasaki během sezóny překonal několik rekordů. Nejprve vyrovnal počet vítězství Carla Fogartyho, poté tohle číslo navýšil až na 71 vítězství. V závěru sezóny pak vyrovnal počet vítězství v jedné sezóně, který až do letošního roku držel Doug Polen. Tento rekord je 17 vítězných závodů. Závěrečný závod letošní sezóny byl zrušen, takže se Rea nemohl pokusit tento rekord překonat a osamostatnit se tak na čele historické tabulky.

Jonathan Rea v celé letošní sezóně tedy získal 17 vítězných závodů, neporazitelný byl zejména ve druhé polovině sezóny. Na své první vítězství v sezóně si ale musel chvíli počkat, protože úvodní závodní víkend na Phillip Islandu mu nevyšel úplně ideálně, skončil pátý a třetí a vypadalo to, že by během sezóny mohl mít silné soupeře. Jenomže, jak sezóna postupovala dál, tak Rea nabýval na síle a soupeři ubývali. Od závodů na americké Laguna Seca už nikomu nedal šanci. Poslední závod, který mu nevyšel, byl druhý závod v Brně, od konce června už pak jenom vyhrával. Ne vždy to bylo suverénní vítězství, někdy se o svou pozici musel hodně rvát, ale nakonec vždy dokázal a ukázal, kdo má nejvíc síly.

Jonathan Rea

Jonathan Rea

Na začátku sezóny to vypadalo, že silného soupeře by Jonathan Rea mohl mít v Marcovi Melandrim. Italský jezdec totiž získal dvě vítězství na Phillip Islandu. Jenomže se opět ukázalo, že první závodní víkend ještě nemusí nic převratného znamenat. Melandri od té doby na nejvyšším stupínku nestál. Nějaká další pódiová umístění sice získal, ale také se potýkal s technickými problémy a pády a v celkovém pořadí šampionátu byl nakonec rád, že se udržel v Top 5.

Reovým nejbližším soupeřem se tak nakonec zase stal Melandriho týmový kolega z týmu Ducati Chaz Davies. A to přes to, že během letní přestávky byl zraněn a do druhé poloviny sezóny nenastupoval úplně fit. Davies sice dokázal Reovi sebrat dvě vítězství a byl jeho nejbližším pronásledovatelem, avšak i tak měl na jezdce ze Severního Irska ohromnou ztrátu. V některých závodech Davies dokázal držet s Reou krok, ale o více bodů ho obrat nedokázal. Takže místo toho, aby se mu Davies v pořadí šampionátu přibližoval, tak se vzdaloval a titul byl rozhodnut několik závodních víkendů před koncem sezóny.

Chaz Davies, Marco Melandri

Chaz Davies, Marco Melandri

Jonathan Rea a Chaz Davies potvrdili všeobecná očekávání, že tihle dva jezdci by opět měli být ti dva nejlepší. Z tohoto úhlu pohledu se tedy žádné velké překvapení nekonalo. Kdo ale velmi mile překvapil, to byl Michael van der Mark. Holandský jezdec to nakonec dotáhl až na celkové třetí místo v mistrovství světa a to je pro něj obrovský úspěch. Také on dokázal Reu o nějaké to vítězství obrat. Vyhrál oba závody na Donington Parku a to jsou dva nezapomenutelné závody. V obou závodech předvedl skvělou a neskutečnou jízdu a svá první vítězství v šampionátu Superbike si zasloužil. K tomu ještě přidal několik dalších umístění na stupních vítězů a ukázal, že se neustále zlepšuje a že v následující sezóně byl mohl pomýšlet ještě výš.

Michael van der Mark

Michael van der Mark

Naopak pro někoho možná trochu za očekáváním skončil nejen již dříve zmíněný Marco Melandri, ale také Tom Sykes. Svého týmového kolegu Jonathana Reu vlastně porazil pouze v Austrálii a Nizozemsku, od té doby v závodech vždy končil za ním. Sice Sykesovi patří ona pověstná přezdívka Mr. Superpole, ale vítězství v kvalifikaci není vítězství v závodě. Nicméně, pořád lepší cena za nejvíc Superpole, než cena žádná, na tom se určitě většina jezdců shodne. Sykes už na začátku letošní sezóny vyrovnal rekord Troye Corsera v počtu pole position na 43, během sezóny toto číslo navýšil na 48. V závodech už ale tak úspěšný nebyl. Přesto ale aspoň jedno vítězství ukořistit dokázal, to se stalo ve druhém závodě v Assenu, kde porazil svého týmového kolegu Jonathana Reu. V závěru sezóny měl Sykes šanci získat třetí místo v celkovém pořadí šampionátu, když bojoval s Van der Markem, ale nizozemský závodník se ubránil.

Tom Sykes

Tom Sykes

Své jedno vítězství v sezóně a vůbec první ve své kariéře ve WSBK dokázal získat Alex Lowes. Vyhrál druhý závod na Masarykově okruhu v Brně, což byl skvělý závod a Lowes si počínal hodně suverénně. Do té doby se mu v sezóně docela dařilo, i když se občas musel potýkat s problémy a výpadky, ale mnohem horší to pak bylo ve druhé polovině sezóny, právě po onom vítězném závodě v Brně. Ještě závody na okruhu Laguna Seca se mu docela vydařily, poté už to ale bylo v jeho podání slabší a to vybojované celkové páté místo nakonec ztratil ve prospěch Marca Melandriho.

Alex Lowes

Alex Lowes

Sezónu jako na houpačce zažil tým Milwaukee Aprilia. Jak se později během sezóny ukázalo, tak to byla poslední sezóna továrny Aprilia v šampionátu Superbike. Nicméně, vraťme se na začátek této sezóny. Hned v Austrálii se zranil Lorenzo Savadori, takže tým zastupoval pouze Eugene Laverty. V Thajsku se zranil Laverty, Savadori jel stále s nedoléčeným zraněním. Tým tak za Lavertyho povolával různé jezdce na záskok. Do šampionátu se pak vrátil v Imole. A postupně se zlepšoval, vybojoval nejen pole position, ale bojoval také o stupně vítězů v závodech. Na vytoužené první vítězství týmu to sice nevyšlo, ale i tak nakonec Laverty získal dvě třetí místa. Mohlo to být i lepší, ale některé skvěle rozjeté závody mu nakonec bohužel nevyšly.

Co se týče Lorenza Savadoriho, tak ten se po svém zranění také zlepšoval a dokazoval svůj talent. V některých závodech to vypadalo velmi nadějně, že by mohl získat své první stupně vítězů v SBK, ale bohužel se mu to nepovedlo. Jeho nejlepším umístěním tak zůstává čtvrté místo. Nejblíže pódiu byl Savadori v prvním závodě v Portimau, kde dlouho držel třetí místo, nakonec to ale nezvládl a havaroval. Během sezóny si ale vyzkoušel, jaké to je startovat z pole position.

Eugene Laverty a Lorenzo Savadori

Eugene Laverty a Lorenzo Savadori

V dobré formě se také ukázalo několik jezdců v soukromých týmech. Titul nejlepšího jezdce netovárního týmu získal Xavi Forés, který na začátku sezóny atakoval nejvyšší pozice a od vítězství nebyl vůbec daleko. V polovině sezóny se mu ale příliš nedařilo. Naopak v závěru zase zabral a víkendy ve Francii a Argentině z jeho pohledu nebyly vůbec špatné.

Svůj talent začal projevovat také nadaný Toprak Razgatlioglu. Turecký závodník se dvakrát prosadil na stupně vítězů a určitě se od něj máme v budoucnu na co těšit.

Svůj návrat do WSBK si Loris Baz pravděpodobně představoval o něco lépe. Žádný útok na stupně vítězů se nekonal. Je to škoda, protože Baz je skvělý závodník, ale s motocyklem BMW si úplně nesedl. Bodovat sice dokázal téměř ve všech závodech, nicméně francouzský závodník asi očekával něco víc. V celkovém pořadí šampionátu se nakonec ani nevešel do nejlepší desítky.

Další velmi těžkou sezónu zažil tým Red Bull Honda. Jak Leon Camier, tak Jake Gagne jsou skvělí závodníci, ale bohužel se tým potýkal s problémy a navíc jezdci se zraněními. Zejména Leon Camier byl vážně zraněný a trvalo dlouho, než se dal dohromady. I když se pak po třech vynechaných víkendech vrátil, tak mu ještě dlouho trvalo, než mohl říct, že je 100% v pořádku. Ještě před svým zraněním ale dokázal získat pro Hondu nejlepší výsledek sezóny, když v Thajsku skončil na čtvrtém a šestém místě. Ve druhé polovině sezóně šel jeho výkon, také vinou následků zranění, hodně dolů. Co se týče Jakea Gagneho, tak jeho úspěchem bylo, když skončil na devátém místě. Výše to dotáhnout nedokázal.

Jake Gagne a Leon Camier

Jake Gagne a Leon Camier

Ani Jordi Torres asi neměl ve WSBK takovou sezónu, v jakou doufal. Leon Camier v minulých letech nastavil laťku u týmu MV Agusta poměrně vysoko, ale španělský jezdec na ni nedokázal navázat. Několik výsledků v Top 10 sice získal, ale také se docela trápil a spoustu závodů ani nedojel do cíle. Závěr sezóny vlastně ani neabsolvoval, protože dostal šanci v MotoGP nahradit zraněného Tito Rabata. A nabídka na závodění v MotoGP se neodmítá.

Jordi Torres

Jordi Torres

Svou první sezónu ve WSBK má za sebou Michael Ruben Rinaldi. Šampion Superstock 1000 z roku 2017 jel jenom evropské závody letošní sezóny, ale uvedl se do šampionátu poměrně dobře. Top 5 sice atakoval minimálně, ale jednou se mu povedlo vybojovat šesté místo, což bylo jeho maximum. Byla to jeho první sezóna, bylo to všechno hlavně o učení a zvykání si a v tomto ohledu určitě Rinaldi splnil vše. V příští sezóně už zase bude o něco zkušenější a očekává se z jeho strany zlepšení.

Michael Ruben Rinaldi

Michael Ruben Rinaldi

Také česká stopa se v šampionátu mihla. Ondřej Ježek začal sezónu v týmu Guandalini. Ačkoliv Yamaha, kterou tým měl k dispozici, byla úplně stejná jako ta, kterou provozoval tovární tým Pata, tak se jim prostě nedařilo. Byla to hodně nešťastná sezóna, každou chvíli tým řešil nějaké problémy. Český jezdec se snažil, co to šlo, ale výsledkem byly pouze dva body, jeden v Austrálii a druhý v Itálii. Ještě si náš jezdec zazávodil v Brně, pak bylo oznámeno ukončení smlouvy.

Na okruhu Laguna Seca do týmu naskočil další Čech, a sice Karel Hanika. Ten se předvedl ve skvělém světle. V šampionátu, který neznal, na motorce, kterou neznal, a na okruhu, kde nikdy dřív nezávodil, získal tři body v prvním závodě a dva body ve druhém závodě. Byl to tak suverénně nejlepší víkend týmu Guandalini v letošní sezóně. Bohužel Karel se pak zranil a dále v SBK už nepůsobil. Na závodní víkend v Misanu ho nahradil Ital Alessandro Andreozzi, pak tým Guandalini do třetice angažoval dalšího Čecha. Stal se jím Jakub Smrž, který si ale vybral smůlu opravdu až na dno. V závodních víkendech v Portugalsku, Francii a Argentině viděl v obou závodech u svého jména ono neveselé „DNF“, tedy nedokončil ani jeden ze šesti závodů, do kterých nastoupil. V Kataru už pak vůbec nestartoval.

Byla to sezóna, ve které o zajímavé momenty nebyla nouze, ale nakonec byl přeci jen opět tím nejlepším a suverénním Jonathan Rea, který získal svůj čtvrtý titul mistra světa, navíc v řadě za sebou. Příští rok nás čeká nová kapitola, ve startovním poli dojde k několika zajímavým změnám nejen mezi jezdci, ale také mezi týmy. Také to bude premiérová sezóna nového časového harmonogramu během závodních víkendů. Určitě se je na co těšit.