Ana Carrasco zahájila svou kariéru v roce 2011 v šampionátu CEV 125 a její výsledky jí v roce 2013 zajistily stálé místo v mistrovství světa Moto3. Tam závodila pro tým JHK Laglisse a i tady se jí povedlo zapsat se do historie, když v Malajsii obsadila patnácté místo a stala se tak první ženou, která získala body v této sérii. Svůj výkon zopakovala při poslední GP sezóny ve Valencii, kde byla dokonce osmá.

V následujícím roce přestoupila k týmu RW Racing, ale sezónu ukončila předčasně kvůli problémům se sponzory a v roce 2015 její sezónu s týmem RBA Racing ovlivnilo zranění. V roce 2016 se trápila v šampionátu FIM CEV Moto2 European Championship. Následný přestup do WorldSSP300 v roce 2017 se ale ukázal jako velice moudrý.

Cesta za titulem nicméně pro Anu letos nebyla vůbec jednoduchá, i když to tak zpočátku vypadalo. V prvním závodě v Aragónu se při svém debutu s týmem DS Junior umístila v Top6, za vítězem závodu zaostala jen 0,4 s. Poté šampionát zamířil rovnou do Assenu. Na historickém okruhu projela Španělka cílem na čtvrtém místě a znovu byla za vítězem závodu jen půl sekundy.

Třetí kolo sezóny v Imole poté hodně povzbudilo její šance na titul, když závod vyhrála o 11 sekund. Tímto vítězstvím se totiž dostala s tříbodovým náskokem do vedení šampionátu. Její senzační forma pokračovala i v Donington Parku, který je velmi odlišný od okruhu v Imole, a mohla tam dokázat, že se v Itálii nejednalo o náhodu. Tentokrát zbytku pole nadělila čtyři sekundy, opět deklasovala svoje mužské soupeře a její náskok v šampionátu narostl již na 22 bodů.

V následujícím období nicméně čelila dvěma těžkým závodům. V Brně skončila až v Top11 a v MisanuTop10 a do letní přestávky vstupovala s šestnáctibodovým náskokem.

V tu chvíli do konce šampionátu zbývaly dva závody. Se vzpomínkami na debutové vítězství v Portimãu v roce 2017 byla připravena se o titul poprat už na tomto okruhu. V Portimãu se jí na něj ale dosáhnout nepodařilo a boj pokračoval i do Francie.

Do posledního kola vstupovala už jenom s desetibodovým náskokem. A aby toho nebylo málo, tak kvalifikace jí vůbec nevyšla a do závodu startovala až z 25. místa. V závodě bojovala jako lvice a dojela na 13. místě, takže po projetí cílem následovala chvíle napětí, jak to všechno vlastně dopadlo. Nakonec to Aně na vítězství v šampionátu stačilo, i když ho získala tím nejtěsnějším možným způsobem. O pouhý jeden bod!

Když sundá helmu, pánové kulí oči!

Věta „Jezdíš jako holka“ tak dnešním dnem již na vždy získala úplně jiný význam.