Od začátku letošní sezóny se Petr Najman sice soustředí zejména na kategorii Twin, ale zároveň má na svém kontě i několik startů v kategorii Supersport, kategorii Klasik do 250 ccm a do Ostravy Radvanic si Petr připravil pro své fanoušky velké překvapení. Pojede totiž v kategorii Supermono na velmi kvalitním motocyklu po Honzovi Pavlíčkovi. Je to motocykl JP Honda, šasí ostré stopětadvacítkové Hondy RS, ve kterém je usazen motor Honda 450 ccm.

Ahoj Petře, než se začneme bavit o tvém závodění, tak si myslím, že by bylo fajn, aby ses představil našim čtenářům. Kolik je ti let, odkud jsi, jaké je tvé zaměstnání a co děláš ve volném čase, když zrovna nejsi na závodech?

Ahoj, zdravím všechny čtenáře a fanoušky road racingu.  Je mi 22 let a pocházím ze severních Čech, z malé vesnice kousek za Libercem. Momentálně pracuji v autorizovaném servisu Škoda jako servisní technik. Ve volném čase, kterého moc není, se věnuji především rodině, své přítelkyni a přípravě na závody. Chodím běhat, bruslit atd., abych byl i fyzicky připraven.“

Mnohokrát jsem se setkal s otázkou, „co je zač ten Petr Najman“? V loňském roce by se dalo říct „neznámé jméno“ a letos jezdec, který vítězí téměř ve všech závodech. Jak dlouho závodíš a jak ses dostal k závodům silničních motorek?

Závodím teprve čtvrtým rokem, z toho jsem první dva roky objel jen pár závodů a až vloni jsem se do toho opřel naplno. K závodům jsem se dostal díky mému otci, který mě vzal v roce 2010 na 300 ZGH a já tím byl úplně uchvácen… od té doby jsme navštěvovali pravidelně jak Hořice, tak i jiné podniky. Díky tomu jsem poznal i pana Martínka, který mě zasvětil do závodění a pomohl mi s tím, abych mohl v roce 2015 vyrazit na své první závody.“

Na jakém motocyklu jsi začínal se závoděním a jaké byly tvé začátky?

„Svůj první závod jsem jel na otcově motocyklu Jawa Californian, který několik let renovoval, a já mu ji šel huntovat na závod veteránů v německém Johnsdorfu. Tam se projevilo, že bych na to mohl mít, a začal se shánět opravdový závodní motocykl. Nakonec jsem koupil klasika Benelli 250, na kterém jsem vyrazil do své první sezóny 2015. Začátky byly těžké, na prvních závodech ve Starém Městě mi postupně všechno upadávalo z motorky, že se doteď divím, že jsem vůbec závod dokončil. A tak probíhala vlastně celá moje první sezóna. Hlavně jsme odstraňovali problémy motocyklu.“

První dvě sezóny jsi jel na motocyklu v kategorii historických závodních motocyklů. V loňském roce jsi k tomu přidal kategorii Twin. Proč zrovna tato kategorie?

„Vybral jsem si twiny, protože jsem v té době měl ještě přes 100 kg, a tak nepřicházely 125 spcka vůbec v úvahu a twiny mi přišly pro mě jako finančně dostupná kategorie… ale pořád jsme o tom jen mluvili do té doby, než jsem náhodou narazil na inzerát nabourané Kawasaki er6 a my se pro ni vydali.“

Do letošní sezóny jsi vlétl doslova jako uragán, probíhala u tebe nějaká zimní příprava?

„Zimní příprava byla velmi náročná jak psychicky, tak fyzicky. Už na podzim jsme se připravovali na tu nadcházející sezónu. Přišlo na koupi nového motocyklu a následné úpravy, aby byl konkurenceschopný, do toho se pořizovala nová dodávka, karavan, kombinéza a nová spolupráce s týmem Northczechriders, takže toho bylo opravdu hodně. Po Vánocích došlo též na nezbytnou fyzickou přípravu, kde si mě vzal do parády profesionální trenér, který mě dostal do dobré formy na sezónu. A myslím si, že se to vše povedlo na výbornou.“

V loňské sezóně jsi jel na průměrném motocyklu v kategorii Twin, na kterém jsi dokonce dosáhl na vítězství na okruhu v Hradci Králové, což bylo možná pro některé velkým překvapením. Jak vzpomínáš na své první vítězství v kariéře a jaký to byl pro tebe víkend?

„Myslím si, že to bylo hlavně obrovské překvapení pro mne. V hlavě jsem měl malé ambice před závodem, že bych mohl být někde okolo Top 5, ale na stupínek nejvyšší jsem ani nepomýšlel. Vzpomínám na to hrozně rád, byl to můj sen vyhrát závody a o to víc to bylo skvělý, že to bylo naprosto nečekaný. V Hradci jsem byl ještě navíc úplně sám, a když jsem volal domů a říkal jsem jim výsledky kvalifikace, tak si mysleli, že si z nich dělám srandu. A pocity před závodem, když člověk stojí nervózní na pole position a následná euforie z prvního vítězství, se dá asi těžko popsat.“

Pro letošní rok máš k dispozici nový materiál. Prozraď nám, co je to za motocykl a s jakými úpravami?

„Je to opět Kawasaki ER6 N, ale novější model 2014. Kdybych měl popsat rozdíly oproti sériovému modelu, tak by to bylo na hodně dlouho, ale na motocyklu je komplet jiný podvozek, přepákování, podsedlovka, kapoty z Kawasaki ZX6R a mnoho dalších úprav, které jsou nezbytné, aby měl motocykl konkurenceschopný výkon motoru.“

Tvoje sezóna 2018 je z našeho pohledu neskutečná, hodně se ti prozatím daří. Čím myslíš, že to je? Novým motocyklem? Nebo s jakým receptem na úspěchy jsi nastupoval do sezóny 2018?

„Myslím si, že je to tím, že tomu věnuji vše. Já to beru tak, že život je karma. Co mu dáš, to ti vrátí a v tomhle se to hodně projevuje. Když se ve škole nebudeš učit, tak taky nebudeš jedničkář. A v tomhle je to to samé, musíš tomu dát vše. Jak do přípravy motocyklu, tak i sebe. Ale ne jen co se týče fyzické přípravy, ale velké procento hraje u závodů psychika. A když tomu věříš, že to dokážeš, tak to sakra dokážeš.“

Pro mě osobně byl asi tvůj prozatím nejlepší závod v Hořicích. Nový traťový rekord pro kategorii Twin a vítězství v tomto závodě…

„Vím, že se budu opakovat, ale opět splněný sen.. vyhrát Hořice jsem si hrozně moc přál a lidé z mého okolí to ví. V hlavě jsem si kolikrát představoval, jaké by to bylo, a ono se to opravdu povedlo a já tomu ještě teď nemohu uvěřit. Ale více méně abych trochu blíže popsal, jak k tomu došlo, tak v sobotu jsem nastoupil do první kvalifikace a věděl jsem, že bude důležité zajet dobrý čas hned v první kvalifikaci, protože předpověď počasí nasvědčovala, že bude druhá kvalifikace na vodě. A taky tomu tak bylo, ale mně se naštěstí povedlo zajet skvělý čas již v prvním tréninku a ten stačil na první místo na roštu. Po startu do závodu jsem se dvě kola držel za Davidem Hanzalíkem, který mě předjel na startu, a vyčkával jsem na jeho zaváhání, které přišlo, a já se přes něj dostal. Potom jsem nasadil své tempo a dojel si pro své první vítězství v Hořicích. Co se týče rekordu, tak to byla už jen třešnička na dortu a zajímavostí je, že jsem zajel rekord v osmém kole závodu, kde jsem potkal čtyřčlennou skupinku jezdců v Kudrnáčově zatáčce a musel jsem zpomalit, aby nedošlo ke srážce. Takže ta hranice rekordu je ještě níž, než jsem zajel letos.“

Poslední závod jsi jel v Těrlicku…

„Pro mne to dopadlo v Těrlicku na výbornou. Dojel jsem v pořádku na druhém místě za Davidem Hanzlíkem a odvezl si 25 bodů do MČR, takže jsem odjížděl velmi spokojený. Byl jsem v Těrlicku teprve podruhé a mám tam ještě velké rezervy na brzdy, takže je se kam posouvat další roky.“

S jakým cílem a ambicemi jsi nastupoval do letošní sezóny?

„Abych byl upřímný, žádné ambice si nedávám. Nerad ani o tom mluvím. Spoustu lidí se mě na to ptá a já jim na to nejsem schopný odpovědět. Jediný cíl je dojet ve zdraví do cíle a na co nejlepším umístění.“

Máš nějaký jezdecký vzor či oblíbeného jezdce?

„Jezdecký vzor bych rozdělil do dvou kategorií. Jelikož jezdím i klasiky, tak v nich vzhlížím k panu Hatanovi, protože je to jak famózní jezdec, tak i skvělý mechanik. Dokáže si skvěle připravit motocykl a využít jeho potenciál na 110%… je mi vždy velkou ctí, když si s ním mohu zazávodit. V moderních motocyklech je to ze zahraničních jezdců Michael Dunlop. Líbí se mi jeho styl jízdy a to, že je to člověk s velkým srdcem. A z domácích jezdců určitě Marek Červený. Je to skvělý jezdec a u nás momentálně asi ten nejlepší… Jednou bych chtěl být na úrovni, jako je on, ale to je ve hvězdách.“

Co pro tebe znamenají závody silničních motocyklů na přírodních tratích?

„Znamenají pro mne hodně. Objevil jsem v nich své já a chtěl bych se jim věnovat co nejdéle. Mám rád tu komunitu okolo road racingu a díky němu jsem poznal i spoustu nových přátelství, ale vím, že jednou přijdou starosti jako rodina, děti a nebude jednoduché se naplno věnovat závodům, jako je to teď.“

Nejlepší okruh? Okruh, který nemáš rád, nebo ti nesedí?

„Nejlepším okruhem jsou pro mne jednoznačně Hořice. Nejen, že je to nejprestižnější závod u nás, ale i trať mi hodně sedí. Navíc se v Hořicích nacházím hodně často, tak to beru skoro jako domácí závod. Okruh, který mi nesedí, jsou Dymokury.“

U hořického okruhu hodně jezdců a vlastně i fanoušků mluví o úseku „U křížku“, které je opravdu hodně šílené a specifické. Jak tento úsek hořické trati zvládáš ty?

„Zvládám ho asi dobře. Párkrát jsem už v Hořicích jel a najetou stopu tam mám, ale přistupuji k tomuto úseku s velkým respektem a nikdy bych se v něm neodvážil dělat nějaké předjížděcí manévry. Jednoduše řečeno, můžeš tam hodně získat, ale i ztratit. Historie mluví za vše.“

Kategorie Twin je v současnosti jedna z nejlepších kategorií, kterou mohou diváci vidět na českých přírodních tratích. Co bys poradil těm, kteří třeba chtějí začít se závoděním v této kategorii?

„Poradil bych jim asi jen to, ať nedají na řeči jiných a jdou si zatím, co chtějí. Twiny už nejsou asi jako dříve jedna z nejlevnějších kubatur, když chce člověk jet na bednu. Protože aby člověk měl konkurenceschopnou motorku, tak je to asi stejná cena jako za 600 supersporta a to se pohybujeme okolo dvou set tisíc, což není úplně málo. Ale zase náklady na provoz jsou o dost nižší než v šestistovkách. A hlavně, když už by se někdo rozhodl jet a postavit si twina, tak ať ze začátku určitě neřeší motor, ale spíše podvozek. To je základ. Já loni jel na úplně sériovém twinu, který měl najeto 40 tis km v provozu, v Hořicích čas 2:32 a to by i letos stačilo na umístění v Top 5. Kdybyste měl někdo zájem o více informací o kategorii Twin, tak se na mě klidně obraťte jak na závodech nebo na sociálních sítích. Rád odpovím na vaše otázky.“

Co na závodění říká tvoje rodina?

„Moje rodina je skvělá. Podporuje mě v tom na plné čáře. Táta se mnou jezdí po všech závodech, když může, a i když to mezi námi občas… no, upřímně, často vře, tak si toho hodně vážím. Nikdy mi na nic neřekl ne a ve všem mě podporuje, což je to nejdůležitější. Kdyby před čtyřmi roky řekl razantní ne, tak neříkám, že bych se k závodění nedostal, ale možná bych až teprve teď začínal. Mamka je taky skvělá. Sice na závody nejezdí, ale jen z toho důvodu, že se o mě bojí… Poprvé se na mě byla podívat v Hořicích a hned v prvním kole závodu jsem za sebou táhnul 15 m dlouhý provaz, tak měla chudák trochu šok. Přítelkyně je naštěstí ze závodnické rodiny, kde jezdí skoro každý, takže ta je na to zvyklá. Ale stejně by mě nejradši viděla jen z pohledu diváka. Ale respektuje to, co dělám, navíc sama závodí na sajdkáře, takže si nemáme co vyčítat (smích).“

Tvůj otec je včelařem, takže se tě zeptám. Máš rád med?

„Ne, nemám, každý se něčeho přejí… Ale medovníkem nepohrdnu… (smích).“

Letošní rok je pro tebe myslím hodně zlomový, jedeš pod novým týmem a získal jsi mnoho nových sponzorů. Kdo všechno tě tedy podporuje v sezóně 2018?

„Co se týče sponzorů, tak pro letošní rok jsem navázal spolupráci se staronovým týmem North Czech Riders, který vede Petr Řezníček, který se dříve též účastnil závodů roadracingu, a za tuto spolupráci jsem velmi vděčný. Hodně mi to pomáhá jít dopředu. Pak jsou tu firmy jako Partsdepot, který mě zásobují kvalitními díly na mé motocykly, MCF, kteří mi do letošní sezóny věnovali novou helmu a boty, Přípojky s.r.o kteří mi pomáhají se dostat na agenturní ježdění a trénovat i mimo závody na jejich motocyklu, čehož si obzvlášť vážím, protože je to nedílnou součástí mých výsledků. Autoslužby Libor Válek, který mě podporuje již od mých začátků. Jezdili jsme spolu dříve enduro a i přesto, že mě přestalo bavit být celý od bláta, tak nade mnou nezlomil hůl a podporuje mě i v jiném odvětví motocyklového sportu. Kdybyste nevěděli, co se svým autem, tak zamiřte do Hrádku nad Nisou, kde se nachází další firma, která mě podporuje v letošní sezóně – AutodilyHradek.cz. Firma Vágner sport, která mi pomohla zajistit moji první pořádnou závodní kombinézu.“

„Ale nejsou to jen tyto firmy, které mě podporují, ale jsou to i obyčejní lidé, kteří mi chtějí pomoci a sami nemají hodně, ale pomáhají, jak mohou a jedinou odměnou pro ně jsou moje výsledky. Chtěl bych tu vyzdvihnout ještě jednoho člověka, který mě velmi podporuje, a to je můj německý kamarád Jorg Sachs. Všem těmto lidem patří obrovské díky.“

Co bys vzkázal čtenářům a fanouškům silničních motorek, popřípadě svým fanouškům nebo soupeřům?

„Všechny fanoušky bych chtěl pozvat na zbylé závody roadracingu u nás, aby mě přijeli podpořit. Budu to potřebovat! A kdybyste mě chtěli sledovat, tak buď na Facebooku Petr Najman a nebo na webových stránkách petrnajman.cz“

Petra Najmana můžete sledovat na následujících sociálních sítích: