Ahoj Franto, mohl by ses nám na úvod představit, protože spousta našich čtenářů je víc zaměřená na silniční motorky, motokros je jiná disciplína, tak aby poznali, s kým máme tu čest.

„Jasně, jsem František Smola, přezdívku mám Ferry, jezdím od svých pěti let a momentálně je mi 27 let. Odmala jsem se účastnil závodů v zahraničí – mistrovství Evropy, mistrovství České republiky i mistrovství světa. Ve svých 15 letech jsem jel jako nejmladší Čech mistrovství světa třídy 125 ccm, kdy jsem se dostal do hlavního závodu. V té době byly do mistrovství světa normálně kvalifikace a dneska je to spíš o tom, kdo má peníze a koupí si licenci, tak jede.

V roce 2010 se mi podařilo dostat na mé první pódium v mistrovství světa v životě, což byl jeden z mých cílů. Měl jsem jich víc a teoreticky se mi už splnily všechny, co jsem kdy měl. Jeden byl jezdit mistrovství světa, druhý stát na stupních vítězů, další se dostat do Ameriky a někdy se tam svézt. Nakonec jsem tam závodil dva roky, což byla úplně super zkušenost a bylo to pro mě neskutečné.

Další z mých úspěchů je právě to, že jsem se kvalifikoval do mistrovství Ameriky do třídy Open v AMA Pro Motocross, kam se z Čechů nikdo nedostal. Když řeknu, tak naposledy to byl Zdeněk Velký, Falta a od té doby vlastně nikdo, což pro mě bylo super. Tam jsem v závodě skončil dvaadvacátý celkově a tohoto výsledku si cením více, než když jsem tady v Evropě vyhrál mistrovství světa ve třídě MX3. Sice je super vyhrát v mistrovství světa, ale tam mě to těší víc, protože tam to závodění není jednoduché, člověk se tam musí vyjet od začátku a projít přes kvalifikace, aby se dostal do závodu, což bylo hustý. Tady u nás si člověk objede mistrovství světa. Když má peníze, tak může jet, vlastně teoreticky se ani nemusí jezdit kvalifikace, protože to už jezdí tak málo lidí, že jich na startu není ani čtyřicet. Většinou jich je kolem 30 – 35, protože co závod, to 1 000 € startovné, což málokdo utáhne, když se k tomu započítá ještě cestování a vše ostatní.

V roce 2013 jsem byl třikrát na pódiu v MX3 v mistrovství světa a byl to vlastně poslední závod poslední sezóny, kdy se tahle třída jela. Poté už to zrušili a teď už se jezdí jen MX1 a MX2. Vyhrál jsem poslední závod, takže jsem se zapsal do historie jako poslední vítěz této třídy, což bylo příjemné, ale jak říkám, největší úspěch v kariéře je 22. místo v té Americe.“

Co budeš jezdit letos za závody?

„Letos pojedu mezinárodní mistrovství České republiky, bohužel nepojedu všechny závody, které se mi kryjí s mistrovstvím Evropy třídy EMX300, což je pro mě priorita. Pojedeme šest závodů po Evropě, máme tam jedno Rusko, což se mi moc nelíbí, protože je horší se tam dostat. Tam závod trvá dva dny, ale cesta bude asi čtrnáct dní – týden tam a týden zpátky – takže tam ještě nevím, jak to bude a doufáme, že nám to ještě přeloží někam jinam. Už se o tom mluví, že by to mohli přendat někam jinam, tak uvidíme. S tím se mi právě kryjí dva české mistráky, takže český mistrák pojedu jako doplňkový seriál a pak pojedu ještě celý seriál mistrovství Německa seriálu ADAC, kde je také velmi dobrá konkurence, podobná jako v mistrovství světa. Pojedu tedy tyto seriály: mezinárodní mistrovství České republiky, německý ADAC a mistrovství Evropy EMX300.“

Jaká bude tvoje motorka, na čem pojedeš?

„Je to vlastně taková novinka, všichni jsou z toho překvapení, že pojedu na motorce ČZ 300. Každý si říká, že jsem blázen, že jsem si na to sedl a pojedu, ale byl jsem s tím docela spokojený. V zimě jsme na tom hodně testovali a motorky byly bez problému, fakt jsem byl spokojený, sedí se na tom dobře a jsem takový nabitý, chci ukázat lidem, že i takováhle motorka je schopná konkurence. Sice třeba u nás nebo na tom mistrovství Německa pojedu na dvoutaktní třístovce mezi čtyřtaktníma čtyřipadema, kde samozřejmě ta čtyřistapadesátka má vyšší výkon, ale zase tahle motorka je lehčí, lépe se ovládá, takže si myslím, že to bude konkurenceschopné. Myslím, že když se mi to povede, tak to bude hodně zajímavé.“

Jak probíhala tvoje příprava na sezónu?

„Letos jsem konečně po dvou letech odstartoval přípravu skoro celou podle svých představ, protože jsem takový jezdec, který potřebuje strávit spoustu času na motorce, a když vím, že mám prostě najezděné motohodiny, tak vím, že jsem připravený a bude to fungovat tak, jak má. Povedlo se mi to, od listopadu jsem už vlastně jezdil do Itálie, protože letos pro nás počasí nebylo dobré. Padal sníh, takže jsme museli ven. To se povedlo, najezdil jsem spoustu motohodin, z čehož jsem byl nadšený. Dostal jsem se na první kontrolní závod v Itálii s těmi jezdci, kteří jedou normálně mistrovství světa, ale dva dny předtím bohužel zase něco přišlo a chytil mě vlastně slepák. Musel jsem na operaci a teď jsem měl šest týdnů volno. Ještě mám týden na trénování do prvního závodu, takže to byla taková nečekaná menší pauzička, ale doufám, že pro mě bude dobrá, že jsem si akorát odpočinul a sednu na to a půjde to, že jsem nic z tréninku neztratil, uvidíme.“

Jak se budeš teď ten týden připravovat?

„Samozřejmě tady u nás v Čechách. Počasí už se zlepšilo, takže můžeme tady. Týden se rozjezdíme a pojedeme na ten první závod, kterým je mistrovství republiky v Lokti.“

Při té přípravě jezdíš jen na motorce nebo to kombinuješ i s jiným tréninkem, jinými sporty?

„Samozřejmě, že to není jen o motorce, je tam i fyzická příprava, běhání, posilování, kolo, všechno možné. Momentálně už to bude zaměřeno hlavně na motorku, protože jsem tu pauzu měl v době, kdy jsem měl nejvíc na té motorce sedět a nemohl jsem dělat nic, žádný sport. Teď jsem odpočinutý a celkem nabitý na to už jít jezdit.“

Letos se opět pojede mistrovství světa v Lokti, uvidíme tě tam?

„Bohužel ne, protože tahle třída tam letos nepojede. Loni tam tyhle třístovky jely, ale letos ne, to máme závody jinde. Máme tam Itálii, Francii, Německo, Švýcarsko, Rusko, … ale Česká republika zrovna letos na tuhle třídu nevyšla, což je škoda. Bylo by to hezké – český jezdec v Čechách na české motorce, ale třeba to vyjde příští rok.“

Když už jsme u těch tratí, máš nějakou vyloženě oblíbenou a něco, co ti vyloženě nesedí?

„Určitě, tak jako každý jezdec něco má a nemá rád. Třeba u nás mám oblíbený Pacov, což je v Čechách taková vyhlášená trať, kde se většinou líbí všem. Mně to tam sedí, že i když jsem neměl formu, tak jsem věděl, že mi to tam prostě půjde a výsledky tam byly. Vlastně se mi tam ale stalo to nejhorší zranění, které jsem měl s rukou, i když to nebyla moje vina. Přesto se tam rád vracím, letos tam vlastně jedeme, myslím, třetí mistrák. Vždycky, když jsem tam byl, tak jsem vyhrál nebo jsem se pral o tu nejvyšší příčku, takže letos doufám, že to půjde taky, i když tam bude ten dvoutakt, ale věřím, že to půjde.“

Když už jsi zmínil tu ruku, kterou jsi měl zraněnou, tak víme, že ses po dobu rekonvalescence věnoval i něčemu dalšímu. Bylo to nějaké trénování, jak to probíhá? Je možné tě oslovit i teď?

„Určitě, ale teď je to takové složitější s časem. Založil jsem MX školu a věnuji se jak malým dětem na padesátkách, šedesátkách, tak i těm stejně starým jako já nebo i starším chlapíkům, co se snaží jezdit a chtějí vědět, jak se má jezdit a tak. Tréninky dělám teď už většinou jednou týdně, většinou odpoledne někdy v týdnu, který trvá vlastně tři hodiny. Scházíme se různě u tratí, vždycky jak se domluvíme parta lidí. Neberu si moc, třeba pět, šest kluků, abych se jim mohl věnovat. Dvakrát za rok pořádám víkendový kemp, většinou to bývá na jaře a na podzim a letos jsem to nestihl kvůli tomu slepáku, ale určitě ho udělám v létě, protože tam mám nějaké volno mezi závody a pak na podzim. Určitě není problém, když mě lidi budou kontaktovat na Facebooku nebo na mých stránkách www.frantiseksmola.cz, tak není problém se domluvit.“

Chodí k tobě i holky?

„Jo, mám asi tři holky, co ke mně jezdí trénovat. Jezdí normálně s kluky a v pohodě.“

Jak se ti líbí holky v mistráku, třeba Kiara Fontanesi a další?

„Když to vezmu podle sebe, tak já mám takový názor, že holky jako na motorku moc nepatří, ale určitě obdiv v tom je, protože vím, jak je to těžké na té motorce jezdit a ty holky v mistrovství světa už jedou fakt rychle, zvládají těžké tratě, těžké povrchy. To klobouk dolů před nimi, to určitě jo.“

Jak se ti jezdí v kolejích, protože s tím má spousta jezdců problém.

„Já mám docela takové plus, že mně ty koleje docela sedí. Já jsem na takové měkčí povrchy a koleje, to mi sedí víc, než nějaké vyloženě tvrdo.“

Když vezmeme závody v Čechách a závody v Americe. Tím, že jsme tam nikdy nebyli, můžeš zhodnotit připravenost tratí Čechy vs. Amerika, zázemí a další věci. Kde je to lepší, kde to lépe funguje?

„Stoprocentně Amerika. V Americe je trať připravená a starají se o ni během závodu. Když tam přijedeme na závody, tak je trať naoraná, nakropená, celý den se tam nezapráší a to tam mají třeba 35 – 40°C, prostě dokážou udržet trať, že se nezapráší a může se 100% závodit. Tady u nás je to takové jako na oko, upravené seshora, většinou kolikrát ani ne. Pak to jen tak pokropí, aby se neřeklo, a pak se diví, že jsou třeba úrazy, protože hned po startu, když nás vyjede čtyřicet, tak se přeci jen práší a není vidět na cestu. Pak jeden upadne, druhý do něj narazí a už to lítá a vznikají zbytečné problémy. Řekl bych, že u nás trošku tuhle přípravu tratí podceňují. V Americe i u menších závodů je to takhle nastavené, tratě jsou připravené od malých až po ty velké. Třeba v mistrovství Ameriky, tam je to vyloženě extrém. Tam je ta trať naoraná třeba 40 – 50 cm, ráno zakropená úplně do bláta, že je ráno v tréninku problém tu trať na motorce objet, ale tím, že udělají ráno takovéhle podmínky, tak jim to vydrží celý den úplně perfektní. U nás se snaží, aby motorky nebyly špinavé a pak lidi nadávají, že se práší, ale když to neudělají, tak to nemůže tak být.“