MotoGP je jeden velký cirkus, že? Je tedy samozřejmé, že se musíte na tuto akci, na ten jeden víkend, připravovat hodně dopředu. Ale jak hodně dopředu? Kolik potřebujete na přípravu času a jak se vůbec připravujete? A kdy začíná ten největší blázinec?

„Začínáme v podstatě hned na začátku roku, kdy dostaneme od Dorny informace o pravidlech pro novináře na další rok. Potom začneme vyřizovat požadavky na akreditace od všech národních médií, jako jsou televizní stanice, rádia, tištěná média a internetové stránky, protože to spadá do naší kompetence. Co se týče přípravy okruhu samotného, začínáme už v březnu, kdy se jedou první závody v sezóně. V březnu také vytváříme plakáty. No, vlastně spíš vymýšlíme, jak by asi měly vypadat na MotoGP Mugella.“

Vytváření plakátů je tedy tvoje práce? (žertovně)

„Oh ne, ne. Já musím vymyslet, jak budou vypadat webové stránky Mugella, Facebook, Twitter, Instagram apod. Nicméně, moje práce není jen zajistit, jak budou stránky vypadat při MotoGP, ale také při dalších akcích, které se ani motorek netýkají. K tomu všechny akreditace na veškeré závody. Takže více méně tak tři měsíce musím myslet i na jiné věci než MotoGP a je to náročné. Třeba v květnu jsme měli kvůli organizaci osm schůzek jenom s florentskou policií. Nás je na okruhu normálně pouze dvanáct, takže se musí všechno dobře koordinovat.“

Riccardo Benvenuti

Riccardo Benvenuti

V Mugellu jsem potřetí a je to tu úžasné. Co všechno musíte připravit před víkendem MotoGP?

„V první řadě musíme připravit všechno, co se týče médií. Máme také spoustu požadavků od Dorny, jak se má prezentovat okruh, jaké informace dávat ohledně historie okruhu. Také připravujeme nějaké doprovodné akce před MotoGP. No, a hlavně musíme nějak uvítat závodníky. Letos například s Dornou organizujeme bicyklovou akci, kdy si závodníci zajedou jedno kolo na okruhu. Pak se přesunou do paláce z patnáctého století, kde jim bude známý šéfkuchař servírovat jídlo a seznamovat je s regionálními pokrmy Mugella. Ukážeme jim třeba přípravu domácích těstovin.“

To zní dobře, mimochodem v souvislosti s těmi akcemi jsem si vzpomněl na KiSS Mugello, to je další hodně zajímavá věc…

„Ano, letos pokračujeme v akci KiSS Mugello – Keep it Shiny & Sustainable – udržuj čistotu, kterou jsme spustili v roce 2013. Bylo obtížné tuto akci rozběhnout a vysvětlit divákům, že krása okruhu není pouze v závodní trati, ale také v jejím okolí, které je potřeba udržet pokud možno ve stavu jako před podnikem MotoGP. A já si pamatuji, že posbíraných odpadků bylo první rok pouhých 20%, ale minulý rok už přes 50%. To samé se týká paddocku. Třídíme papír, sklo i plasty. A dokonce i nespotřebované jídlo z hospitality darujeme jedné místní charitativní organizaci. Zkrátka Velká cena je hlavní akce, a je pro nás důležité lidem ukázat, že tu není jenom okruh, ale i krásná země okolo, o kterou je potřeba se starat. Na MotoGP přijde hodně lidí s dětmi, takže se snažíme, aby byla osvěta i tímto směrem. Dokonce v jedné z hlavních zatáček, myslím že v Arrabiatě, jsme umístili velké logo na KiSS Mugello, abychom dali návštěvníkům najevo, jak moc nám na tom záleží.“

KiSS Mugello

KiSS Mugello

Kvůli focení navštěvuji různé okruhy v různých zemích a po odchodu diváků z okruhu je to něco opravdu strašlivého. Jeden velký nepořádek. Takže tyto akce ohledně uklízení jsou velice potřebné. Protože třeba Mugello je nádherné místo pro motorky, ale když všichni odjedou, nevypadá to moc hezky.

„Ano, vím, pamatuji toho v Mugellu už hodně. Vím, jak to vypadalo před několika lety, to bylo strašné. Jenže změnit myšlení lidí není snadné. Letos je to třeba důvod, proč dovnitř areálu nesmí motorky. Musí se změnit myšlení lidí. Nechceme, aby to bylo nebe a peklo zároveň, ale aby to byla zábava bez těch negativních dopadů a potenciálních rizik.“

To je pravda, opravdu tu motorky nejsou letos vidět ve veřejných prostorech, kde jsou diváci.

„Je to kvůli tomu, že rok dozadu se v Turíně stala hrozná situace, při které zemřel člověk. Někdo při oslavách v davu lidí z legrace vykřikoval, že je tam bomba – lidé začali panikařit a jeden člověk při tom bohužel zemřel. Takže naši místní politici změnili pohled na věc a musíme udržovat prostory průchodné pro tyhle případy a musíme myslet na to, že musí projet hasičská auta, ambulance a s motorkami na stranách by to bylo nemožné. Ale atmosféra v Mugellu není pouze o vytočených motorech, tvoří ji hlavně lidé a my musíme myslet na jejich bezpečí.“

Co je vlastně pro vás náročnější? Je to ta přípravná fáze a nebo až vlastní víkend, kdy se jede MotoGP? Jsou momenty, kdy je vše naplánované a něco se stane a vy musíte vysloveně kouzlit, abyste to napravili?

„Oboje fáze (smích). Náročné jsou všechny akce, ale 30 dní před závodem to začne být hodně náročné. Třeba dnes už je to asi o trochu lepší než třeba před čtrnácti dny, protože tehdy toho bylo fakt nad hlavu. Týden před závodem se sice uzavřou všechny akreditace a povolení pro vstup a podobně, ale pak zase přijde fáze, kdy se uzavírají silnice a vjezdy a vstupy a musíme lidem vysvětlovat, proč někam najednou nemohou. Navíc nám sem jezdí VIP lidé, kteří musí mít různé vstupenky, parkovací karty atd. A my musíme zajistit, aby všichni ti lidé věděli, co mohou dělat, kam mohou jít. Nicméně samotný závodní den je hodně dlouhý, ale už není tak náročný.“

Kolik lidí pracuje na pokrytí webu, technického zázemí atd. při MotoGP?

„Obvykle jsem na všechno sám, věřte tomu nebo ne. Jsem prostě kouzelník (smích). Teď vážně, v průběhu tohoto víkendu mám k dispozici 20 lidí. Někteří pracují s médii a 12 lidí je tady se mnou, dělají tiskové konference, připravují oficiální fotografie, předávají informace Dorně a mnoho jiného. Pak jsou tu 4 technici, kteří mají na starosti elektroniku, jako jsou monitory, wifi, kopírky, no a čtvrtý je tu, kdyby byl nějaký problém. Takže tu mám kolem 25 lidí, kteří musí mít vše zorganizované.“

Perfektně zorganizované. A musí být jistě ve svých pozicích velice šikovní a zkušení…

„Ano, jsem na své lidi velice pyšný, protože jsou to mladí lidé a jsem jako jejich otec. Je mi 59 let a těm lidem je méně než 25 let, maximálně do 30 let. My už jsme jako rodina, jdeme stejným směrem a já jim jenom ve středu něco málo vysvětlím a oni jsou poté schopní fungovat sami. Tahle skupina lidí je schopna se rozhodnout, co mají dělat, bez toho, abych jim cokoliv říkal. Vědí naprosto přesně, co a kdy mají dělat. Já pouze přicházím, pokud je problém opravdu velký, ale ostatní problémy – malé, střední, větší jsou schopní vyřešit sami a já jsem na ně opravdu pyšný. Všichni jsou pro mne velice důležití.“

Chápu, já jsem pouhý fotograf, ale vidím ty lidi tady kolem vás a můžu říct, že jsou skutečně dobří. A dělají velice profesionální práci na úrovni.

„Ano, to je pravda, když se vás ptají, s čím mohu pomoci, není to prázdná fráze, opravdu pomoci chtějí. Můžu jim věřit v tom, co dělají.“

zleva Daniele Bianchini, Anselmo Jori, Davide Magaldi, Francesco Benvenuti, Marco Palmerio, Riccardo Benvenuti, Alessia Benelli, Marco Parigi, Guillaume Poli

zleva Daniele Bianchini, Anselmo Jori, Davide Magaldi, Francesco Benvenuti, Marco Palmerio, Riccardo Benvenuti, Alessia Benelli, Marco Parigi, Guillaume Poli

To sedí. Chci se zeptat, jakou profesi musí člověk mít, když chce pracovat pro váš tým?

„Tak je nutné, aby měl předchozí zkušenost na malých závodních akcích, aby se ukázalo, jestli to zvládá, nebo ne. Musí se domluvit anglicky, italsky nebo španělsky. Jsou tady ale různé profese. Někteří jsou odborníci přes techniku, počítače, jiní ovládají více jazyků, apod. Pak tu máme novináře a jiné, každopádně nejdůležitější je, aby ten člověk dokázal dobře vycházet s lidmi, protože jsme tváří Mugella. Musíme mít pořád úsměv na tváři.“

Ano, s tím souhlasím a opravdu to vidím. Jaký je jinak tvůj vztah k Dorně a společnostem, které pracují pro Dornu a nebo pro vás?

„Máme dobré vztahy, jediný rozdíl mezi námi je v tom, že Dorna je společnost, kde je spousta lidí a já jsem sám. Takže já třeba kontaktuji 7 lidí, ale těch sedm lidí jenom mě a já musím zvládnout sám všechny jejich požadavky. Jsem to já, kdo reprezentuje v tomhle směru okruh v Mugellu a musím dělat konečná rozhodnutí.“

A máš s Dornou pouze profesionální vztahy, nebo máš mezi nimi kamarády a přátele?

„Tak ano, s nějakými lidmi jsem si vytvořil přátelství, ale ne s mnoha, jsou to tak 2 – 3 lidé. Jsme přátelé na Facebooku, posíláme si maily, ale protože jsou ze Španělska, tak není jednoduché se s nimi setkat.“

A co fotografové a novináři?

„To je jiná, tam jsou hodně i Italové. Některé z nich nepotkávám jen na GP, ale i na jiných závodech. S některými lidmi z agentur mám velice dobré vztahy, mám také výborné vztahy se SKY media. S Italy je to snadné, protože se vidíme několikrát do roka.“

Připravujete na MotoGP nějaká speciální tisková střediska, nebo to zvládáte s tím, co máte normálně?

„Ne, liší se to jen v počtu lidí. Na jiných akcích je třeba jenom dvacet novinářů, tady na GP je úplně plno, ale vejdou se.“

Kolik je tu letos vlastně na MotoGP novinářů a fotografů?

„Myslím, že kolem 500, ale skutečné číslo nevím, jsem odpovědný jenom za lokální média a z těch letos dostalo akreditaci asi 130 lidí. Minulý rok tu ale bylo kolem 591 novinářů a letos to bude asi podobné.“

V průběhu tréninku měl Michele Pirro těžký pád. Já i moji kolegové v redakci držíme palce, aby se dal rychle do pořádku. Co se ale děje při takových situacích? Jak postupujete, když obdržíte informaci o takto těžké havárii? Jaký je postup? Určitě musíte být velice opatrní.

„To určitě ano. Předáváme dál pouze oficiální informace z medical centra, já vždy čekám na jakoukoliv informaci, novinku právě od nich. Takže se čeká až do chvíle, kdy je situace skutečně jasná. Protože tisíce lidí sice vidí, co se stalo, ale my musíme počkat na to, jak se situace vyvine dál, abychom předávali pravdivé informace a ne bludy.“

A teď máte nějaké info?

„Je těžké vysvětlit to v angličtině, ale stav Michele Pirra je na to, jak vypadal pád, velice dobrý. O zatáčce San Donato se říká, že je ochráncem závodníků a asi na tom něco bude (smích). A tady hlavně musíme poděkovat i kombinézám. Ne jen těm, co se dělají pro jezdce, ale i pro normální motorkáře.“

Na okruhu v Mugellu už pracuješ přes 25 let. Je ve tvojí práci něco, co tě stále umí překvapit?

To je těžká otázka. Asi by mě nejvíc překvapilo, kdybych potkal v paddocku někoho, kdo nedostal akreditaci (smích).

Děkuji za rozhovor a přeji ať se závod vydaří.