Celkově se v roce 2018 v kategorii Moto2 objevilo 49 jezdců z 18 různých zemí. Na předních příčkách to ale bylo jen o několika jménech. Předsezónní favorité naplnili očekávání fanoušků i novinářů. Již před začátkem sezóny 2018 se mluvilo o tom, že hlavními kandidáty na titul jsou Francesco Bagnaia z týmu SKY Racing VR46 a Miguel Oliveira, který závodil pro Red Bull KTM Ajo. To se také stalo, protože tato dvojice proti sobě bojovala o zisk titulu téměř celou sezónu.

Z těchto dvou začal sezónu lépe Bagnaia, který se v předchozí sezóně stal nováčkem roku. Závod v Kataru vyhrál, zatímco Miguel Oliveira byl na pátém místě. Vše bylo ale jinak v Argentině, kde byl naopak tím lepším portugalský jezdec. Oliveira byl na stupních vítězů, když skončil třetí, zatímco Bagnaia byl až devátý. Nakonec to ale z jeho pohledu nebyl špatný výsledek, jelikož mu nevyšla kvalifikace a on startoval až ze zadních pozic. Pokračovalo se na americkém kontinentu, vše se ale přesunulo severněji, do USA. V Texasu vyhrál Pecco Bagnaia a poprvé v sezóně se s Oliveirou postavili společně na pódium, protože Oliveira skončil na třetím místě.

Francesco Bagnaia

Francesco Bagnaia

Evropskou část sezóny zahájil o něco lépe Oliveira, který byl v Jerezu druhý, Bagnaia ale o mnoho nezaostal, protože byl na třetím místě. Opět tak stáli společně na stupních vítězů. Bagnaia pak svému soupeři odskočil ve Francii, kde zvítězil, zatímco Oliveira byl šestý. Pozice si prohodili hned v následujícím závodě v Itálii, kde vyhrál Oliveira, což bylo jeho první vítězství v sezóně, a Bagnaia skončil ve svém domácím závodě čtvrtý.

Také závod v Katalánsku vyšel lépe Oliveirovi, který skončil na druhém místě. Francesco Bagnaia skončil na osmé pozici. Vše si ale vynahradil v nizozemském Assenu. Opět ukázal, že má tento okruh rád a že mu sedí, protože dokázal vyhrát. Oliveira byl tentokrát mimo stupně vítězů, když skončil na šestém místě.

Miguel Oliveira

Miguel Oliveira

Oba dva měli problémy na Sachsenringu. Oliveira na tom byl nakonec o mnoho lépe, když byl na čtvrtém místě. Bagnaia se krátce po startu musel vyhýbat incidentu svých soupeřů a ztratil mnoho pozic. Stíhací jízdou se dokázal dostat alespoň na 12. místo v cíli a vybojoval tak pár bodů. Do letní přestávky vstupoval jako lídr šampionátu Francesco Bagnaia, který měl 148 bodů, Miguel Oliveira byl za ním v těsném závěsu, když měl 141 bodů.

Po letní přestávce se pokračovalo závodem na Masarykově okruhu v Brně. Po souboji skupiny čtyř jezdců byl z této dvojice nakonec tím úspěšnějším Oliveira, který celý závod vyhrál a dostal se tak do vedení mistrovství světa. Bagnaia se musel spokojit se čtvrtou příčkou. Hned o týden později mu to ale Bagnaia vrátil, když vyhrál na Red Bull Ringu. Miguel Oliveira ale skončil hned za ním na druhém místě.

Luca Marini, Miguel Oliveira, Francesco Bagnaia

Luca Marini, Miguel Oliveira, Francesco Bagnaia

Závod ve Velké Británii na okruhu Silverstone se nakonec nekonal, takže se poté závodilo až v Misanu. Tam se opakoval stejný výsledek, jaký už fanoušci viděli v Rakousku, tedy Bagnaia vyhrál a Oliveira byl druhý. Francesco Bagnaia si tak trochu spravil chuť poté, co v Mugellu mu to nevyšlo, tak vyhrál svůj další domácí závod. Také v Aragónu byl tím lepším Ital, který skončil druhý. Miguel Oliveira tentokrát bral až sedmou pozici.

Následovala série zámořských závodů. Premiéra závodu v Thajsku lépe vyšla Bagnaiovi, který dokázal zvítězit. Miguel Oliveira získal alespoň třetí místo a stále držel své šance na titul. Francesco Bagnaia pokračoval ve své vítězné šňůře, když získal vítězství také v Japonsku. Miguel Oliveira byl opět třetí. Italský jezdec mohl získat titul už v Austrálii, ale oba dva jezdci se jak v sobotní kvalifikaci, tak také v nedělním závodě potýkali s problémy, takže se ještě o titulu nerozhodlo. Bagnaia byl až 12., Oliveira skončil jen o příčku před ním.

Bagnaia měl další šanci na zisk titulu v Malajsii. Kvůli špatné předpovědi počasí se sice program na neděli trochu upravil, to však Bagnaiu nerozhodilo a pro titul mistra světa si dojel. Skončil sice na třetím místě a Oliveira byl druhý, ale italský jezdec už měl tou dobou v šampionátu docela slušný náskok, takže mu to bodově stačilo.

Miguel Oliveira, Francesco Bagnaia

Miguel Oliveira, Francesco Bagnaia

Závěr sezóny jako tradičně obstarala Valencie. V deštivém závodě vyhrál Miguel Oliveira, který měl alespoň na konci sezóny také důvod slavit. Navíc jeho tým Red Bull KTM Ajo si zajistil titul mezi týmy. Francesco Bagnaia skončil až na čtrnáctém místě, ale titul už měl v kapse, takže ho to nemohlo nijak rozhodit.

Oba dva jezdci předvedli v celé sezóně spoustu skvělých závodů a bitev, oba dva předvedli, že jsou skvělými a talentovanými závodníky. Jejich souboj byl opravdu vyrovnaný, navíc ani jeden z nich výrazně nechyboval, protože oba dva dokázali dojet do cíle ve všech závodech sezóny, do kterých startovali. Navíc série Francesca Bagnaii je o to působivější, protože on dojel do cíle také všechny závody sezóny 2017. V kategorii Moto2 tak dojel do cíle úplně všechny závody, do kterých startoval a to je opravdu úctyhodné. Jeho zatím poslední závod, který nedokončil, byl ve Valencii 2016, tenkrát ještě v kategorii Moto3.

Francesco Bagnaia

Francesco Bagnaia

Za touto dvojicí, tedy na třetím místě v šampionátu, nakonec skončil Oliveirův týmový kolega Brad Binder. Jezdec z Jihoafrické republiky se letos stal přeborníkem na sběr šestých míst. Celkem totiž skončil sedmkrát šestý a to vše se událo v první polovině sezóny. Binder ale také ukázal, že umí zajet mnohem lépe. Na stupně vítězů se postavil třikrát a ve všech třech případech to bylo vítězství – vyhrál v Německu, Aragónu a Austrálii.

Brad Binder

Brad Binder

Někteří fanoušci si mysleli, že by mezi favority na titul mohl letos patřit také Alex Márquez. Jenomže španělský jezdec udělal během sezóny až mnoho chyb a nakonec nemohl pomýšlet ani na celkové umístění v Top 3. Márquez sice dokázal získat několik druhých a třetích míst, ale za celou sezónu se mu nepodařilo ani jednou vyhrát. Navíc polovina sezóny pro něj byla doslova tragická, když v Německu bral jenom 3 body a pak to přišlo. Nedokončil závody v Česku ani Rakousku, v Misanu sice do cíle dojel, ale mimo body. To jsou tři ztracené závody a tato bodová ztráta už byla hodně znát.

Alex Márquez

Alex Márquez

Jedno vítězství v sezóně dokázal vybojovat Lorenzo Baldassarri. Italskému jezdci se povedlo vyhrát ve španělském Jerezu. K tomu přidal ještě několik druhých a třetích míst, ale podobně jako Márquez, také jeho zabrzdilo příliš mnoho chyb a pádů.

Suverénně se nováčkem roku stal Joan Mir, který ostatní nováčky doslova rozdrtil. Získal totiž 155 bodů, zatímco druhý v pořadí Romano Fenati měl jen bodů 14. Za nimi následovali Joe Roberts s 5 body a Bo Bendsneyder s 2 body. Mirovi sice také chvíli trvalo, než se v pro něj nové kategorii zabydlel, ale nakonec i několik pódiových umístění dokázal získat. Celou sezónu dokázal bojovat proti těm nejlepším. Jak sám ale řekl, tento rok pro něj byl pouze přestupní stanicí z Moto3 do MotoGP.

Zastavme se na chvíli u výše zmíněného Romana Fenatiho. Asi je to zbytečné, protože to, co vyvedl v Misanu, doslova obletělo celý svět, ale také to patří do shrnutí o sezóně. Během závodu stisknul brzdu svému soupeři, kterým byl jeho krajan Stefano Manzi. Ti dva se velkou část závodu pošťuchovali a ne všechny jejich incidenty televizní režie zaznamenala. Co se opravdu stalo, vědí jenom oni dva. Nicméně, to nemění nic na faktu, že Fenatiho krok byl velmi nebezpečný a nesportovní a zasloužil si trest. Dostal zákaz startu na zbylé závody sezóny. Italská federace mu pozastavila závodní licenci, ovšem také s platností do konce roku 2018. Nyní už víme, že v příští sezóně bude zpátky v šampionátu.

Romano Fenati

Romano Fenati

Luca Marini nezačal sezónu nijak skvěle, pohyboval se spíše na konci první desítky nebo těsně na bodech. Vše se zlomilo až v Německu, kde získal druhé místo, což byly jeho první stupně vítězů v kariéře. Jeho forma a také sebevědomí stoupaly, dobře začal druhou  polovinu sezóny, když v Brně bojoval o vítězství, nakonec skončil druhý. Nakonec i toho premiérového vítězství se dočkal, zvítězit se mu povedlo v Malajsii, tedy zrovna v závodě, kde jeho týmový kolega Francesco Bagnaia slavil zisk titulu mistra světa. Tým tak měl o další důvod navíc, aby vše pořádně oslavil.

Luca Marini

Luca Marini

O své vysněné stupně vítězů v sezóně bojoval také Marcel Schrötter, získal několik čtvrtých míst, ale nakonec i on se dočkal, když vybojoval třetí místo v Misanu. Na stupně vítězů se dokázal prosadit také jeho týmový kolega Xavi Vierge, který byl druhý v Argentině a třetí v Austrálii.

Ve dvou závodech se jako silný ukázal Fabio Quartararo, když vyhrál v Katalánsku a druhý skončil v Nizozemsku, ovšem Barcelona a Assen jsou okruhy, kde se mu dařilo vždycky. I tak to ale stačilo k tomu, aby mezi manažery týmů v MotoGP udělal rozruch a najednou se mu hrnuly nabídky do královské kubatury. Nicméně v závěru sezóny měl Quartararo pár dobrých závodů, dokonce v Japonsku dokázal vyhrát a byla to docela suverénní jízda. Bohužel pro něj, krátce po závodě byl diskvalifikován kvůli nižšímu tlaku v zadní pneumatice.

Na svou nestálost doplatil Mattia Pasini. Italský jezdec se sice dokázal jednou dostat na pódium, když vyhrál závod v Argentině, získal také několik čtvrtých míst, ale naopak bylo i několik závodů, ve kterých mu to vůbec nevyšlo.

Svůj potenciál a talent začal ukazovat Iker Lecuona. Mladý Španěl se postupem sezóny zlepšoval a nakonec v závěru sezóny, ve Valencii, vybojoval stupně vítězů, když skončil druhý. Svůj talent postupně rozvíjel také jeho krajan Augusto Fernández. Ten do sezóny naskočil až později, od Velké ceny Katalánska nahradil v týmu Pons Héctora Barberu. Fernández se v závěru sezóny už dokázal probojovat do soubojů o stupně vítězů. Na pódium se mu sice vystoupat nepodařilo, ale jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo a to rozhodně není špatné.

Naopak za očekáváním skončil Sam Lowes. Týmový kolega Ikera Lecuony se po roce v MotoGP vrátil do Moto2 a věřil, že na motocyklu KTM bude konkurenceschopný. Dokonce věřil, že by mohl bojovat o titul. Jeho ambice ale zůstaly nenaplněny. Lowes v mnoha závodech ani nebodoval, jeho nejlepším výsledkem bylo 5. místo z Velké ceny Německa. Jinak se spíše pohyboval na hranici bodovaných pozic. Docela za očekáváním zůstali také Jorge Navarro, Simone Corsi a Dominique Aegerter. Jorge Navarro doplatil na svou nestálost, Simone Corsi sice dojel do cíle 16 závodů z 18, ale prosadit se do Top 10 dokázal minimálně. Dominique Aegerter také dojel do cíle 16 závodů, což jsou všechny závody, ve kterých startoval, protože v Jerezu a Le Mans kvůli zranění nestartoval. Nicméně, nebylo to v jeho podání ono, sice několik hezkých výsledků v Top 10 získal, ale jeho sezóna byla spíše taková nenápadná a ničím neoslnil.

Moto2 v Brně

Moto2 v Brně

Byla to tedy sezóna, ve které hlavní roli hráli Francesco Bagnaia a Miguel Oliveira, ale pozornost na sebe dokázali strhnout také další jezdci. Minimálně jeden závod dokázali vyhrát nejen dva hlavní protagonisté sezóny, ale také Brad Binder, Lorenzo Baldassarri, Fabio Quartararo, Mattia Pasini a Luca Marini. Na stupně vítězů se celkově podívalo 12 jezdců ze 6 různých zemí.