Joan Mir na sebe v uplynulé sezóně hodně upozornil, když byl ve velice vyrovnané třídě Moto3 hodně úspěšný. I přes to, že měl spoustu konkurentů, dokázal dvacetiletý rodák z Mallorky posbírat 10 vítězství a na konci roku oslavil titul mistra světa. To se stalo v Austrálii na okruhu Phillip Island, kde teprve dva roky předtím v Grand Prix debutoval. Ve své druhé plnohodnotné sezóně v Moto3 získal titul a zajistil si přestup do třídy Moto2. Ještě před finále sezóny při Grand Prix ve Valencii udělal Joan Mir rozhovor pro crash.net, ve kterém odpověděl na spoustu otázek o svých začátcích, důvodech přestupu na Hondu a také o soubojích v posledním kole.

Už jsi vstřebal svůj velký úspěch?

„Ano. Nyní si myslím, že tomu už věřím!“

Jaké pro tebe byly dny po Phillip Islandu?

„Úplně šílené, spousta rozhovorů, spousta kompromisů a věcí, které jsem musel udělat. Věci, které když nejste mistrem světa, tak je nemusíte dělat! Ale jo, je to součástí úspěchu.“

Poté, co ses vrátil z malajské Grand Prix domů, proběhly na Mallorce velké oslavy. Byl to speciální moment, že.

„Bylo to opravdu dobré, protože tu byli lidé ode mě. Udělali jsme exhibici se Supermoty. Přišla spousta lidí, jako například Julito Simon. Bylo opravdu dobré slavit s mými přáteli a jsem šťastný i za ně.“

Když se vrátíme k začátku tvé kariéry, jsi z motocyklové rodiny?

„Ne tolik. Ano, je pravdou, že můj strýc trénoval motokros a můj druhý strýc hodně jezdil na jet ski a prováděl spoustu takových věcí. Ale naše rodina nešílela po motorkách, byl jsem to jen já! Můj táta měl obchod se skateboardy, což je trochu zvláštní.“

Takže jsi nikdy neměl ambice být Tony Hawk?

„Ne, nikdy. Hodně se mi to líbí, ale není to pro mě.“

Jak jsi začal závodit na motorkách?

„Začal jsem na malých motorkách, minibicích. Poté s Kawasaki 65 minimoto a poté s dalšími motorkami pro děti.“

Navštěvoval jsi školu otce Jorgeho Lorenza?

„Ano, byl jsem v ní jeden rok, možná dva. Nebylo to tak dlouhé a bylo to na začátku s mým otcem. Naučil mě základy motorek, ale s Jorgem jsem nikdy netrénoval.“

Jaké věci tě Chicho Lorenzo naučil?

„Učil mě brzdění, práci s plynem a trochu o pozici, když mi bylo 9 let. Ale muž, který mně pomohl zlepšit můj jízdní styl a vše ostatní, byl Dani Vadillo, můj současný trenér.“

Jak ses poznal s Danim?

„Byl přítelem rodiny a trenérem federace tady na Mallorce. Měli jsme opravdu dobrou vazbu a řekl jsem svému otci, že chci trenéra, takže kontaktoval Daniho.“

Někdy je možné tě vidět v sedle Supermota. Bylo pro tebe vždycky metodou tréninku?

 „V roce 2017 jsem se Supermoto netrénoval. Trénoval jsem s motorkou podobnou Moto3. Nyní jsem začal trénovat pro Moto2. Tam jsou důležité smyky a vše takové, takže jsem opět se Supermotem začal.“

Přestal jsi trénovat Supermoto kvůli tomu, že s Moto3 musíš být plynulejší?

„Ano, ale nyní už jsem s tím opět začal!“

Překvapil tě rok 2017? Očekával jsi, že budeš mít takový úspěch, jaký jsi zažil?

„Ne takový. Na začátku sezóny bylo mým cílem bojovat o šampionát, ale ne vítězství deseti závodů a všechna ta pódia, pole position a šampionát. Je to neuvěřitelné.“

Život v Moto3 jsi začal v roce 2016 na stroji KTM. Co tě přesvědčilo o tom, že Honda bude lepší volba?

„Přesvědčil jsem tým! S KTM jsem si to neužíval. Nakonec jsme na konci roku 2016 bojovali o vítězství, ale v žádném závodě jsem se necítil pohodlně. Řekl jsem, že chci změnu, protože jsem si to neužíval. Tým si také myslel, že je to zajímavý nápad.“

Cítil ses tak kvůli svému jízdnímu stylu?

„Ano, kvůli jízdnímu stylu. Jsem také vysoký a KTM je trochu menší, takže to bylo těžké.“

Když jsi poprvé vyzkoušel Hondu při testech na konci roku 2016, cítil jsi, že je to motorka pro tebe?

„Ne! Když jsem ji poprvé vyzkoušel, myslel jsem si, že je opravdu dobrá a jízdní pozice byla opravdu pohodlná. Ale horší to bylo s časy na kolo, které tu nebyly. Měli jsme trochu obavy, ale když jsme pak něco změnili a udělali správné nastavení, získali jsme první vítězství v Kataru.“

Během závodů jsme viděli, že jsi jich spoustu vyhrál díky bitvám v posledním kole. Děláš něco speciálního, aby ses na to připravil?

„Ne. Myslím, že je to něco, co nemůžete natrénovat. Je to nemožné, ne? Je to přirozené, je to instinkt. Také trochu studuji své soupeře a tak je to.“

Byl nějaký moment, ve kterém sis opravdu myslel, že můžeš být mistrem světa?

„Myslím, že když jsem vyhrál v Le Mans, protože když jsem vyhrál v Kataru a Argentině, tak lidé říkali, že šampionát nezačal až do Jerezu, až do Evropy. V Jerezu jsem byl na stupních vítězů a vyhrál jsem také v Le Mans. Tam jsem si řekl: „Ok, jsem také konkurenceschopný v Evropě, takže si můžu vytvořit náskok.“ Myslím, že to v tu chvíli bylo na Arona Caneta nebo Jorgeho Martina, už nevím.“

Francouzská Grand Prix byla také prvním dominantním vítězstvím v Grand Prix…

„Ano.“

Měl jsi spoustu nabídek na přestup do Moto2?

„Je to normální, ne? Když jste mistr světa, všichni vás chtějí. Myslím, že Marc VDS byl nejlepší. Je to jeden z nejlepších týmů s dobrým týmovým kolegou a dobrou přípravou možná pro jízdu v MotoGP.“

Po závodě v Assenu, kde jsi ztratil osm pozic v poslední části posledního kola, jsi řekl, že nechceš takovou chybu udělat znovu. Byla to pro tebe velká lekce?

„Ano, poučil jsem se! Hodně jsem se toho naučil, protože to bylo hodně odlišné. Řekl jsem si: „Ok, vyhrát závod bude jednoduché,“ ale nebylo. Myslel jsem si, že pokud mě jeden jezdec předjede a já ho předjedu zpátky v poslední zatáčce, tak to bude jednoduché. Pak mě jich ale předjelo osm. Bylo to něco, z čeho se poučíte.“

Jak vidíš své soupeře z roku 2017? Očekával jsi, že bude Romano Fenati tvým největším vyzyvatelem?

„Samozřejmě, že mým hlavním soupeřem byl Romano Fenati. Ale myslím si, že třeba Aron Canet nakonec nebyl mým soupeřem, protože byl velmi nestabilní, protože zajel možná jeden závod dobře, ale pak jeden špatně. Myslím si, že Jorge Martin byl velmi konstantní. Romano Fenati a Jorge Martin byli hlavními soupeři. A na začátku také John McPhee.“

Během kvalifikací jsme také několikrát viděli, že se Romano Fenati za tebou snažil vyvážet. Zdálo se, že s tebou chce hrát hru. Dával sis na to pozor, protože to vypadalo, že tě to ovlivňuje.

„Snažil jsem se na takové věci nedávat pozor. Je to normální, že když jste rychlejší než on nebo jiný jezdec, že se za vás chtějí dostat a zajet také dobrý čas na kolo. Bylo mi jedno, jestli je to Romano Fenati nebo Patrik Pulkkinen.“

Jaká máš očekávání pro svůj debutový rok v Moto2?

„Moje očekávání? Nevím. Papírově musím být dobrý! Je to opravdu těžké říct. Chci si to užít, což je hlavní věc. Chci si užívat jízdu v Moto2 a zkusit být den za dnem lepší.“

Měl jsi šanci vyrovnat rekord Valentina Rossiho v počtu vítězství v sezóně nejslabší třídy (jedenáct). Sleduješ i takové věci?

„Když máte šampionát uzavřený, tak pokud bych vyhrál, tak by to bylo neuvěřitelné. Ale pokud to nevyjde, tak mně to nevadí, necítil jsem tlak. Pokud mám šanci vyhrát, zkusím to, ale pokud ne, nebudu z toho mít špatné spaní.“

Máš šanci teď v zimě relaxovat?

„Budu trochu odpočívat, zůstanu s rodinou. Myslím, že je to důležité, protože během sezóny je to opravdu intenzivní a jste trochu odtržení.“