Tancem takové ježdění skutečně můžeme nazývat. Tancem, při němž jezdec využije všech zkušeností a jezdeckých technik, které se mu nabízejí. Zároveň s tím mnoho nových, pro našince, potažmo Evropany, zatím neznámých.  Tancem, jehož aplikací v poklidné formě si při jízdě na silnici užijete každý metr, každou zatáčku, i nejutaženější horské vracečky. Tancem, s jehož pomocí si žadatelé o papíry místo strachu dokonce užijí závěrečné zkoušky v autoškole.

V následujících článcích Vám chceme Motogymkhanu, tento revoluční styl, a vše, co tomu náleží, představit.

Původem z Indie, kdy se jednalo o jízdu zručnosti na koních, v moderním pojetí na ořích motorových se objevila Motogymkhana před asi 40 roky v Japonsku. Zde je platným a nerozlučným pomocníkem při výuce všech motorizovaných článků ozbrojených složek. Například vidět 40 kilovou japonskou policistku bezchybně ovládat čtvrttunovou, plně naloženou VFR 800, jednoho napadne, že v zemi vycházející slunce znají, jak jezdit v jedné stopě.

Motogymkhana nejsou jenom barevné kuželky, hlavní poznávací znak sportu. Samotná kuželka je pomůcka, vytýčení tratě, stejně jako asfalt mezi obrubníky na okruhu či bílé čáry na silnici. Dvě základní barvy kuželů značí směr zatočení – červená barva pro zatočení vpravo, modrá pro jízdu doleva. Ostatní barvy, především žlutá, označují určité další figury.

Každá závodní trať je originální, nestane se, aby dva závody měly naprosto stejné parametry. Společně s malým počtem opakovaných průjezdů (obvykle dva) velmi záleží nejen na jízdních schopnostech závodníka, ale také na jeho umění se na danou trať adaptovat a především se ji v krátkém čase naučit. V tomto se Motogymkhana liší od „stále stejných“ okruhů a má blíže měnícímu se charakteru klikaté horské silničky. Lze zažít naprosto vše – prudké a rychlé táhlé výjezdy a zatáčky v náklonu, trailbraking takovým způsobem, že se na pneumatice tvoří žlábky, rotování doslova na pětníku, co pár vteřin změny směru až po tratě ne nepodobné malým motokárovým okruhům.

Aby jezdec danou trať zvládl, musí ovládat nepřeberné množství technik, jimiž ovládá svůj stroj. Nejen jízdu v náklonu, absolutní základ každého motorkáře. Ale také umět přidávat a brzdit v náklonu, rychle a často měnit směr zprava doleva a obráceně až po schopnost jezdit na „dorazy“ – dostat řídítka do maximálního rejdu – což je pro naprostou většinu jezdců spouštěč strachu.

Kouzlo Motogymkhany spočívá právě v nekonečném repertoáru způsobů a stop, kterými se dá daná trať projet. Přitom se nemusí jednat a nejedná se pouze o jízdu na hranici fyzikálních možností stroje v závodním tempu. Na silnici, kterou projíždíte poprvé či v náhlé a nebezpečné situaci je tak možné vybrat si ideální způsob průjezdu daného úseku. Kde jízda na koleno je oblíbenou a platnou technikou, nelze ji využít vždy a za každých okolností. Motogymkhana nabízí tolik způsobů, kolik si lze jen představit.

Z tréninkového a závodního pohledu je zde jedna nepochybná výhoda, a tou je jízda v nízkých rychlostech. Jako v každém jiném motosportu i zde se padá. Pády jsou ale v naprosté většině nedestruktivní, jak pro motorku, tak pro jezdce, právě díky nízkým rychlostem. Z malé rychlosti také vychází i relativně malý prostor pro trénink a závody. Není třeba pouze platit tisíce za okruhy nebo cestovat za horami do ciziny, abyste si užili zábavu a zároveň se naučili. Ježdění na okruhu ani výlet Motogymkhana nenahradí, nabízí ale relativně levnou a bezpečnou alternativu zábavy a výuky, vhodné pro všechny motorky a motorkáře, dokonce i ty nejmenší, teprve začínající.

Motogymkhanu zkouší i Štěpán Zuda!