Jak jste spokojeni se závodem v Le Mans? Udrželi jste 9. místo a celkově poskočili na 5. pozici mezi týmy, splnilo to vaše očekávání?

Jakub Smrž: „Myslím si, že to je slušný výsledek, ale samozřejmě jsme tam jeli pro mnohem lepší. Ale je to dlouhý závod a stát se tam může cokoliv. Po tom všem, co se odehrálo, jsme rádi za Top 10. A postup v pořadí šampionátu určitě potěší.“

Karel Hanika: „Jsem moc rád, že jsme závod oproti loňsku dokončili, i když jsme měli dost problémů, hlavně v noci. Start jsem si moc užil a nebyl tak špatný. V dalších fázích závodu jsem jezdil víceméně stejné tempo kolem 1:39 – 1:40. Kluci i moji kolegové odváděli skvělou práci a jsem rád za tento výsledek, i když víme, že jsme mohli být v Top5. Hlavním cílem bylo dojet. To, že jsme získali body po osmi hodinách za 5. místo bylo skvělé. Noc nás trochu potrápila, ale byli jsme schopni udržet koncentraci a dokončit na 9. místě, navíc 5. v šampionátu je v tuto chvíli skvělé.“

Matěj Smrž: „Klukům se dařilo, i když měli technické problémy, které k tomu bohužel patří. Tenhle závod je extrémně dlouhý a kolikrát je to k zamyšlení, co všechny ty motorky vydrží. Jedou 24 hodin, mají jen pár zastávek v boxu, motorka zhasne na 10 – 15 vteřin a jede dál.“

Vraťme se na začátek, ještě před samotným závodním víkendem jste měli v Le Mans test, co jste při něm testovali?

Jakub Smrž: „Bylo to vlastně poprvé, co jsme jeli pořádně na suchu a hlavně jsme se soustředili na nastavení podvozku. Pro mě samozřejmě i přechod z BSB motorky na EWC a přechod z Pirelli na Bridgestone.“

Karel Hanika: „Na Le Mans jsme testovali hlavně pneumatiky Bridgestone a dále nějaké další drobnosti. Šlo ale především o test, abychom se všichni rozkoukali a nebyli krok pozadu za ostatními týmy.“

V trénincích i kvalifikacích se vám dařilo, uklidnilo vás to před závodem?

Jakub Smrž: „Určitě bylo potěšující, že jsme byli na rozumných pozicích, ale kvalifikace není úplně rozhodující při 24h závodě. Za prvé díky limitu počtu gum každý volí jinou strategii. Někdo použije kvalifikační gumy a tím přijde o gumy pro závod a někdo zase použije závodní gumy třeba jen 2-3 kola a pak si je schová do závodu. To jsme udělali my. Další věc je to, že pro tak dlouhý závod není 1. nebo 15. místo na startu skoro žádný rozdíl.“

Karel Hanika: „Úterý bylo trochu náročné, ale udělali jsme kus práce a na kvalifikace jsme byli už dobře připraveni. Šlo především o získání tempa, než zajetí jednoho rychlého kola a to se dařilo.“

Museli jste ještě něco upravovat na motorce nebo šlo spíš jen o to si dobře najet trať?

Jakub Smrž: „Pořád jsme pracovali na nastavení a na tom, aby byla motorka pro závod dobře ovladatelná, držely gumy a bylo co nejmenší riziko pádu.“

Karel Hanika: „Od úterý jsme udělali dost změn, zkusili jsme opravdu více nastavení a nakonec došli k nějakému. Nebylo to 100%, ale naučili jsme se něco nového a posunuli jsme se.“

Během závodu jste měli technické problémy s brzdami a pak plynem, rozhodilo vás to nějak?

Jakub Smrž: „Nás ani ne a i tým to zvládl perfektně, ale samozřejmě nás to připravilo o cenná kola a čas na trati. Samozřejmě, že to naštve, když se člověk propadá z pódiových umístění čím dál hlouběji do startovního pole.“

Karel Hanika: „Bylo toho trochu víc. Brzdy nás zaskočily asi nejvíce, protože například v Bol D’Or jsme měnili brzdiče jednou jen pro jistotu, tady odešly destičky po šesti hodinách a stálo nás to dost času. Pak byl problém v elektronice s plynem, který jsme měli dvakrát v noci, ale pak už naštěstí ne. No a zhruba od šesti od rána jsme jeli bez kontroly trakce a hlavně bez quickshifteru, takže to bylo náročnější, ale jezdili jsme dost podobné časy jako ve dne předtím. Já jsem se i díky těmto poruchám zase něco přiučil, takže všechno zlé je pro něco dobré.“

Jak jste určili, že bude startovat Karel Hanika a naopak Sylvain Barrier dokončí závod?

Jakub Smrž: „To tak nějak vyšlo samo.“

Karel Hanika: „Bylo to rozhodnutí týmu. Pro mě byla čest startovat v jednom z nejslavnějších závodů na světě.“

Jak to, že Matěj nakonec startoval za jiný tým?

Jakub Smrž: „Mates se nevešel do sestavy na závod a je běžné, že když se někteří jezdci zraní nebo i z jiných důvodů, týmy sáhnou po náhradnících z jiných týmů. Mates tam patřil k těm nejrychlejším, takže měl několik nabídek, aby jel závod. A pro nás jako tým to bylo dobře, aby se rozjel a získal první zkušenost s endurance, než s námi nastoupí na Slovakii.“

Matěj Smrž: „Čtvrtý jezdec v týmu je psán jako náhradník a to se mi potvrdilo i pro závod, protože to tak vyšlo logicky. Kluci byli rychlejší, ale i kdyby nebyli, tak to tak mělo být. Sylvain jel také pochopitelně z důvodu, že je Francouz, což bylo pro tým důležité. Po všech trénincích a kvalifikacích už jsem neměl práci a bývá tam zvykem, že se poté ještě míchá s jezdci, protože se třeba někdo zraní nebo někdo není tak rychlý, nedaří se mu. A zrovna nějaký náhradník, jako v mém případě, je o něco rychlejší než stabilní jezdec. Já měl možnost jet asi ve dvou až třech týmech a rozhodl jsem se pro tuto možnost s Ducati i po poradě s týmem Mercury Racing.“

Jak bys tedy zhodnotil svůj závod?

Matěj Smrž: „Pro mě byl závod krátký, protože u mého třetího stintu, někdy po osmé hodině závodu, se mi zadřela motorka, když jsem podřadil ze čtvrtého kvaltu na trojku. Neviděl jsem rozebraný motor, ale z toho, co jsem pocítil, tak si myslím, že se to natvrdo zadřelo na klice. Pak byl konec, což mě mrzelo, protože si myslím, že to nebylo tak špatné. V tu chvíli jsme se pohybovali kolem 21. místa. Já na té motorce jel poprvé a kluci nebyli také žádní rychlíci. Nebyli pomalí, ale ani nejrychlejší, takže jsme byli takový průměrný tým. Na to všechno si myslím, že to nebylo vůbec špatné. Sice jsem závod v tomto týmu nedojel, ale poté jsem se přesunul do týmu Mercury a už jsem byl opět jeho součástí. Sice ne na motorce, ale prožíval jsem to, jako bych byl jedním z nich.“

Jaká byla Ducati?

Matěj Smrž: „Měl jsem možnost se na ní svézt pár kol až ve warm upu a pak v závodě. Tím, že je to dvouválec, tak je tam pochopitelně větší krouťák a dá se udělat chyba, protože si s tím motor poradí, nemusí se tak hlídat otáčky. Prakticky jde jet v každé zatáčce na trojku. Řekněme, že je to jednodušší na jízdu a lépe se s ní zatáčí než s řadovým čtyřválcem. V roce 2011 jsem jezdil na KTM v mistrovství Německa a úplně jsem si to připomněl. Je to taková větší hračka v zatáčkách, ale naopak jede méně na rovinách.

Nám to jelo hodně pomalu, měli jsme asi nejpomalejší motorku na trati a kluci si ze mě dělali srandu, že když mě předjíždí, tak je to jako by potkali šestistovku. Člověk si to musel hlídat, aby neztratil průjezdovou rychlost v zatáčce kvůli co nejlepšímu výjezdu na rovinku. Když už ztrácím, abych ztrácel co nejméně. Ale i tak si myslím, že časy nebyly špatné. Byl jsem dvě vteřiny nebo vteřinu a půl od hodně dobrého času, takže jsem byl spokojený.“

Byly s motorkou ještě nějaké problémy, kromě toho závěrečného?

Matěj Smrž: „Měli jsme za sebou jeden pád druhého jezdce a poté i nějaké problémy, takže jsem byl v boxech jednou navíc, na krátkou zastávku kvůli stupačce. Nejhorší problém byl ale s teplotou. Motorka se nedokázala uchladit. Na rovinkách jsem se snažil co nejvíce jezdit mimo někoho, což bylo těžké, protože 60 motorek na trati je hodně, takže pořád s někým jedete. Přišel jsem kvůli tomu o slipstrem, což nepomáhalo v rychlosti na rovinách, ale při jízdě ve skupině jsem měl teplotu kolem 120 – 125°C. To je hrozně moc. V tu chvíli víte, že je to špatně, ale v závodě endurance musíte jet dál.“

Během závodu proběhla také spousta zastávek v boxech, probíhalo vše v naprostém pořádku?

Jakub Smrž: „Zastávky byly perfektní a ty standardní, kde jsme neřešili problémy, tak naši kluci dělali rychleji než veškeré tovární týmy.“

Karel Hanika: „Výměny v boxech z hlediska času jsme měli několikrát nejrychlejší ze všech. V tomhle ohledu máme velkou výhodu, že máme tak skvělé mechaniky. Trénujeme to velmi často a snažíme se všichni zlepšovat.“

Matěj Smrž: „Tým funguje perfektně. Jsou tam skvělí lidi, výborná parta a všichni k tomu přistupují maximálně zodpovědně. Když je potřeba zatáhnout, tak všichni makají na 100%, ale také se umíme bavit. Mechanici pracují perfektně, měli jsme jedny z nejrychlejších pit stopů a z 60 týmů jsme v Top5, co se týče zastávek v boxech. To není jen tak to, co oni umí, takže klobouk dolů.“

Jak jste zvládali únavu během tak dlouhého závodu? Dokázali jste usnout?

Jakub Smrž: „Bylo to samozřejmě těžké, já jsem nemohl moc spát a nejhorší šichta (3 stinty po sobě s pauzou jen 50 min) na mě vyšla až nad ránem a to byl boj. Usnul jsem alespoň na necelou hodinu, pak už to nešlo.“

Karel Hanika: „Tak samozřejmě je to náročný závod. Najeli jsme přes 820 kol. Já měl 9 stintů kolem 33 kol, moji kolegové podobně. Noc je velmi náročná, usnul jsem mezi pátou až sedmou ranní na necelé dvě hodiny, pak jedete dál. Poslední stint je upřímně masakr a tělo už je hodně unavené. Ale pocit, když to máte za sebou, je neskutečný!“

Matěj Smrž: „Já jsem jezdil přibližně do půl jedné. Už ve warm upu jsem dal asi dvacet kol, pak dva plné stinty po 35 kolech a v tom, co jsem to zadřel, tak jsem najel dalších 15 kol, což za jeden den není málo. Takže jsem šel spát, když šel Kuba. Lehl jsem si asi tak na čtyři nebo pět hodin. V půl sedmé ráno jsem se probudil, protože se tam samozřejmě špatně spí kvůli velkému hluku. Na endurance to bez špuntů do uší nejde. Jde i o lidi, takové davy jsem už dlouho nezažil, jestli vůbec. Už někdy od středy tam tůrují motorky. Navíc mi pak bylo trapné, že spím a ostatní ne. To tě nenechá, člověk je unavený a i tak jde do boxu. V mém případě jsem už jen koukal a snažil se třeba s něčím pomoct, minimálně být součástí týmu a fandit.“

Co třeba během těch volných chvil jíte a pijete?

Jakub Smrž: „Snažil jsem se pořád něco pít a jíst, ale někdy to dost dobře nejde. Hodně jsem se vypotil v úvodních stintech, takže pak jsem díky tomu měl celkem problém, ale překonal jsem to.“

Karel Hanika: „Máme tam všude spoustu jídla a pití. Je dobré doplňovat cukry, ale i sem tam něco teplého. Samozřejmě i doplňky stravy Extrifit, které nám hodně pomohly. K pití vodu, ionťák a později kolu.“

Měli jste nějakou krizi?

Jakub Smrž: „Já měl velkou krizi, protože mě bolely záda, což jsem si už přivezl z BSB a v závodě se to zhoršovalo. Ke konci mě to už hodně omezovalo, musel jsem víc práce přebrat rukama, takže mě bolely i šlachy na rukách a poslední stinty jsem díky tomu odpadl psychicky, protože jsem se přes bolest nemohl soustředit. To mě trochu štve, ale to k takovým závodům patří. Na druhou stranu jsem to vždy nějak důstojně “odkroužil.“

Karel Hanika: „Já měl spíše všeobecnou únavu před koncem závodu, nejvíce mě trápily puchýře na stranách dlaní, ale jinak nic zásadního.“

Jak to šlo s pneumatikami Bridgestone?

Jakub Smrž: „Bojovali jsme v časech na jedno kolo, kdy se chovají jinak než Pirelli, ale v závodě jsme si zvykli a změnili styl jízdy. Rozhodně jsou to skvělé gumy a v závodě nebylo poznat, jestli je guma nová nebo má odjeto 30 kol, pořád stejný grip.“

Karel Hanika: „Učíme se s nimi stále jezdit, je to pro nás všechny novinka, ale už jsme úplně někde jinde, než když jsme začínali. Nastavení je potřeba změnit, to je jasné, ale třeba bylo i dost důležité změnit styl jízdy, abychom využili potenciál našich pneumatik. Musím dodat, že jedeme standardní pneumatiky, které jsou volně dostupné k prodeji, oproti například týmům YART a FCC, které mají prototypy. Bridgestone nám ale velmi pomáhá a i díky nim se posunujeme vpřed.“

Matěj Smrž: „Mercury jezdí Bridgestone, s tím druhým týmem jsem jel na Pirelli. Pořád platí to, že jsem se bál, aby nezačalo pršet, protože Pirellka na vodě je oproti Bridgestone velký rozdíl. Naštěstí bylo hezky, což je pro Le Mans a duben nezvyklé.“

Jak se těšíte na příští vytrvalostní závod na Slovakia Ringu? Budete něco měnit?

Jakub Smrž: „Ještě musíme zapracovat na nastavení a elektronice a vzhledem k tomu, že teď pojedeme “sprint” závod, bude rozhodovat každá desetina na kolo. Ale máme skvělý základ, parádní tým, takže se těším jako malej.“

Karel Hanika: „Už se nemůžu dočkat. Na Slovakia Ringu už budeme startovat v plně české sestavě a věřím, že se nám bude dařit.“

Matěj Smrž: „Jo, teď nás čeká Slovensko. Příští týden tam odjíždím na závody Alpe Adria, kde pojedu ve třídě Superbike. Tam se rozjezdím a potrénuji, protože jsem na Slovakia Ringu nikdy nejel, takže to bude moje premiéra. Dříve jsem jezdil často v Německu a sem pojedu teď poprvé. Aspoň si osahám trať. V pondělí bude den volna a v úterý opět testy EWC a pak od čtvrtka závodní víkend. Teď mám pořád samé nové okruhy, v Le Mans jsem byl poprvé, teď Slovakia Ring a nebyl jsem ani v Suzuce a Bol d’Or. Jedinou trať, kterou znám, tak je Oschersleben, kde jsem jezdil s IDM.“

Nebude kvůli dosavadním dobrým výsledkům velký tlak na výsledky na Slovensku, abyste to udrželi?

Jakub Smrž: „Vždycky je to tlak, ale my do toho dáme jezdecky maximum stejně jako celý tým. A ve vytrvalostních závodech je spousta faktorů, které nelze ovlivnit.“

Karel Hanika: „Náš tým má na to jezdit v Top5, takže s tím jedeme i na Slovakia Ring. Kluci jsou top mechanici, kteří zvládají výměny rychleji než mistři světa nebo nejzkušenější borci z Endurance. Bude potřeba opět nastavit motorku, ale k tomu by nám mohl pomoct závod, který pojedeme v rámci AA šampionátu, já a Mates týden před 8h.“

Matěj Smrž: „Tlak byl, je a bude vždycky, ale je to vlastně pořád svým způsobem zábava. Ale je to zábava za spoustu peněz, takže se člověk nemůže jen bavit, aby nebyl žádný výsledek. Myslím, že Viktor dal dohromady super lidi, a když se člověk baví, užívá si to a není zbytečně pod tlakem, tak se daří víc.“

A něco na závěr?

Karel Hanika: „Na závěr bych chtěl poděkovat celému týmu Mercury Racing BMW, hlavně skvělému šéfovi Vikimu, rodině, přítelkyni a fanouškům za podporu. Díky našim sponzorům BMW, Bridgestone, 4SR, X-lite, Extrifit a dalším.“

Matěj Smrž: „Byl to pro mě skvělý zážitek, moc se mi to líbilo. Chytlo mě to za srdce a věřím, že budu moct být dál součástí. Minimálně tento rok, jak jsme domluvení s Vikim. Věřím, že to bude z naší strany fungovat a Viki bude spokojený. Další 24hodinovku bych chtěl zkusit, protože mě mrzí to, že jsem ji nedojel do konce. To mi chybí a myslím, že když už jsem se do toho namočil, abych to dotáhl zdárně do konce.“