První seznámení s Ninja H2

Když jsme vloni na letišti ve Vodochodech odfotili H2R spolu se závodní desítkou Jonathana Rey, na našem seznamu přání stále chyběla fajfka u řádku “svézt se na H2”. K H2R nám “zapomněli” dát klíčky a nezdálo, že by se naše tužba měla v nějaké dohledné době vyplnit. O to větším překvapením bylo, když se pro letošní rok rozhodl dovozce Kawasaki “hádvojku” napustit a postavit na značky, a ba co víc – začít ji půjčovat.

Vůbec první příležitost svézt se měli první zájemci na jarním srazu Kawasaki na Seči, který byl vlastně takovým nultým Green Day. Stačilo složit na dřevo 100 tisíc vratné kauce a klíčky byly na hodinu vaše. My jsme si ale chtěli počkat na krapet lepší počasí, ve které jsme doufali o týden později u Roberta Havrdy v Hradci Králové.

Přiznám se, že od rána jsem měl takové všelijaké pocity a mravenčení. Sobotní ranní obloha u nás rozhodně nesplňovala představu teplého slunečného dne a vlastně k němu měla dost daleko. Ale na duši mě hřálo vědomí, že se konečně snad svezu na H2 a na rukou pak vyhřívané hefty top modelu od Harley-Davidson, který jsme ten víkend testovali. Byť jsou obě motorky zcela rozdílné, jejich cenovka je velmi podobná, takže po několika dnech manipulování se čtyřsetkilovým Goliášem vás nějakých 799 900 Kč u H2 nemůže prostě vůbec rozhodit.

Nervózní jsem ale byl, to ne že ne. Zejména cestou do Hradce, když jsem zdravil něco černýho a strašně rychlýho a natáhl si u toho krk. Taková stařešina ještě nejsem a za pár dnů v sedle Harleye ze sebe kliďase prostě neuděláte, takže to rozhodně jelo rychle a na 100% to byla H2, protože Goliášek při odřazování nedělá “pssssss” (rozuměj – neodfrkne přes blow off ventil). A přiznám se, že jsem se i malinko pomodlil, aby H2 dojela celá, protože u takové motorky nikdy prostě nevíte…

A najednou si představte střih – sedíte v kombinéze za řídítky H2, 210 koní pod vámi čeká na povel vpřed a vše je takové, jaké má být, ovšem s jistou příchutí čehosi exkluzivního. Nekoná se žádná znělka, žádný fanfáry, jak by možná obyčejný člověk za takové peníze měl tendenci očekávat, ale přesto je to jiné. Ovládací prvky vypadají trochu jinak, na černém invertním otáčkoměru na vás rudě svítí jen otáčky, kterých jste dosáhli (a že jich tam na volnoběh zbývá ještě sakra hodně) a mezi koleny svíráte nádrž ve speciálním černém zrcadlovém laku. S určením barvy je to trochu boj, s Pepkem jsme vedli hodinovou diskuzi, jaká to vlastně je, ale výrobce uvádí “MIRROR COATED SPARK BLACK”, tedy něco jako zářivé černé zrcadlo… Asi bych neměl nervy to věčně leštit, ale je to fakt masírka.

S třesem abstinujícího alkoholika mačkám spojku a řadím za jedna. Pro jistotu se ještě jednou nadechnu. To pro případ, že bych náhodou v příštích několika vteřinách zapomněl dýchat. Při rozjezdu se motorka chová tak nějak “normálně”, jako kdybyste jeli třeba na ZX-10R, ale kompresor nenápadně přifoukává už od volnoběhu, což poznáte nejen na zátahu s rostoucími otáčkami, ale také při zavření plynu a odřazení, když si motor odfrkne přes blow off ventil. Tenhle zvuk je ukrutně návykovej, a jakmile ho jednou uslyšíte (což se stane velmi záhy), potřebujete ho slyšet pořád. Ale ještě než se tak stane, do helmy si z plných plic zakřičíte: “Oooooo la laaaaaaaa!” nebo my přírodnější “No, ty kráááááávo”, protože to, co se začne dít po otevření plynu do plných, se snad ani jinak popsat nedá.

A pak přichází vytřeštěný výraz před další zatáčkou na brzdách, protože stejně ochotně, jako jde motor do otáček, naskáčou cifry na tachometru. Takže ani tak nekoukáte s hrůzou na tu zatáčku, jako spíš kolik tam před ní máte naloženo. Brzdy ale na H2 fungují bravurně a stejně tak podvozek. Přestože přední maska H2 působí hodně rozměrně, motorka samotná jde do zatáčky jedna báseň. Chvílemi člověk zapomíná, že jede na H2 a ne ZX-10R, ale zátah motoru při akceleraci vás postaví zpátky na nohy – tedy spíš řádně usadí do sedla. Ještě, že má tu opěrku, jinak bych za motorkou asi pěkně vál.

A teď asi zbývá už jen to “tadydadydadyda”, zazvoní zvonec, předávám klíčky a mých dnů na H2 je konec. Hodinka je pryč, protože nafocení také něco zabere, ale nevěšte hlavu. Ještě zbývá několik dalších Green Day po celé ČR, takže pokud máte možnosti poskládat kilínko na kauci, můžete se na H2 povozit sami a vyzkoušet si na vlastní kůži, zač je toho na H2 kompresoru.

V čem jsme testovali...

Kawasaki Ninja H2 MY2016

+

Bonmoto

HJC RPHA 11 Epik Trip

HJC RPHA 11 Epik Trip

Zapůjčila firma: Bonmoto

+

Vágner sport

RST Blade / JKT 1055

RST Blade / JKT 1055

Zapůjčila firma: Vágner sport

+

Vágner Sport

Tričko RST SPEED LINES II / 0158

Tričko RST SPEED LINES II / 0158

Zapůjčila firma: Vágner Sport

+

Vágner Sport

RST Blade / JN SL 1116

RST Blade / JN SL 1116

Zapůjčila firma: Vágner Sport

+

Vágner sport

RST Blade / 1564

RST Blade / 1564

Zapůjčila firma: Vágner sport

+

Vágner Sport

RST Tractech EVO WP / 1523

RST Tractech EVO WP / 1523

Zapůjčila firma: Vágner Sport

Motocykl jsem měl možnost řídit v rámci královéhradeckého Green dne u firmy Moto Havrda. Ninja H2 je motocyklem, který mnoho lidí miluje, ale najdou se i tací, kterým se nelíbí. Přiznám se, po pravdě, já na jejím designu ujíždím a jsem rád, že se najde továrna, která vyrobí něco jiného, než je běžný standard. Po usednutí do sedla je ale první dojem diametrálně jiný a já hned vím, že sedím na Kawasaki. Posez je podobný s modelem ZX-10R a i pohled dopředu připomíná oblíbenou desítku Ninju. Geny jsou prostě pořád stejné. H2 je ale jinak originál - trubkový rám, letmá kyvná vidlice, obrovsky silný motor. Mnoho lidí tomu nevěří, ale jakmile se rozjedete, H2 působí neuvěřitelně lehce a ovladatelně. Podvozek nemá problém s jakýmkoli druhem zatáček a stíhá motoru i v plné akceleraci! A ta je! Kompresor plní od volnoběhu, a pokud někdo říká, že ani litr nejde odspoda, tak H2 jde a jak... V jakýchkoliv otáčkách máte výkonu až až a i s kontrolou trakce vám zadní gumka prohrabává! Zrychlení je tak brutální, že sklouzávám po sedle dozadu a až na několikátý pokus zjišťuju, jak se zapřít, abych odolal a udržel se v sedle. Dát plnej plyn chce hodně odvahy a ještě větší odvaha je podržet ji tak do omezovače. Tahle motorka je o brutálních akceleracích a jet s ní piánko po vesnici je problém. Ne její, ona to zvládne - ale udržet své touhy je horší. Pokud máte jemnější palivovou mapu, jedná se o velice příjemnou motorku, na které jde i cestovat. Silnému motoru odpovídají i výkonné brzdy - Brembo M50 asi netřeba komentovat. Elektronických asistentů je tu velmi mnoho - od antiwheelie (který se fakt bude hodit) přes kontrolu trakce quickshifter až po regulaci brzdění motorem a launch control). Všechny tyhle věci jsou velmi dobře sladěné a udělají z vás krále na silnici i okruhu... Na závody vás s ní sice nepustí, ale umožní to každému hooodně rychlou a relativně bezpečnou jízdu. Celou testovací jízdu jsem se řechtal do helmy a užíval si skvěle vyladěnou motorku, která za ty peníze opravdu stojí!

PepekPepek

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry