Test

Dalo se čekat, že když už rakouská značka použila motor o téhle kubatuře ve svém špičkovém naked biku, 1290 Super Duke, bude se ho snažit „vrazit“ i do vlajkové lodi na poli cestovních endur. A to přesto, že zde neměla doposud jen nějakou chudou příbuznou. Stávající model 1190 Adventure si vedl, a stále vede, velmi dobře.

ktm-adventure 1290-2

Nicméně hon za co nejvyšším objemem a výkonem jasně velí nenechávat ležet příležitost stranou, neb konkurence nejenže nespí, ale číhá na každou příležitost, jak rivala převálcovat. A že jí zrovna v téhle kategorii je: BMW, Ducati, Honda, Triumph, Suzuki, Yamaha… Velká cestovní endura dnes vyrábí kdekdo a není to nic divného, jde v současnosti zřejmě o nejpopulárnější motorky.

Přesto příchod 1290 Super Adventure vzbudil lehké rozpaky – a jejich příčinou byla právě existence modelu 1190. Co jiného nebo jakou zásadní inovaci (krom 12,5 koní navíc) umí novinka nabídnout, aby obhájila cenu, převyšující o 81 tisíc KáČé u Adventure 1190, resp. o 71 000 vyšší, než je tomu u perfektní 1190 R? Mrknem na to.

Elektronika především

Doba jednoduchých cestovních endur, která jste v případě potřeby opravili kladivem (v pustině pak kamenem), šroubovákem a kusem drátu, je nenávratně pryč. Elektronika, kterou jsme ještě před pár lety vídali jen u sportovních či sportovně cestovních strojů, je již bohatě zastoupena i zde, a pokud se vám mimo civilizaci něco takříkajíc podělá, zmíněným kamenem se tak leda můžete praštit do hlavy, abyste se dlouho netrápili.

ktm-adventure 1290-13

To samozřejmě přeháním, ale posuďte sami: čtyři mapy motoru, čtyři módy elektronického tlumení, čtyři módy přizpůsobující se aktuální zátěži, čtyřstupňová kontrola trakce MTC, vypínatelné ABS a Hill Holder, díky kterému se pohodlně rozjede do kopce i ten největší nešika. Je to málo? Ok, tak přidáme tempomat, vyhřívané hefty a sedlo, kontrolu tlaku v pneumatikách a třeba vychytávku jménem Cornering Light. To není nic menšího, než že vám LED světla, umístěná na bocích stroje, přisvítí automaticky a postupně do projížděného vinglu v závislosti na náklonu stroje. To jsou věci, co?

Majestátní vzhled

A nejen vzhled, který někdy klame, ale i reálné proporce jsou majestátní. KTM 1290 Super Adventure není žádný drobek, váží bez jednoho kilogramu 250kg (no, na první pohled bych hádal víc), sedlo je 860mm vysoko a do nádrže se vejde úctyhodných 30 litrů paliva. Pokud si stoupne vedle téhle motorky někdo se 172 cm jako já, nutně vedle ní vypadá jako figurka Igráček (což ale není případ Tomáše na fotkách – pozn. redakce). „Dvanáctdevadesát“ je prostě spíš pro větší chlapy.

ktm-adventure 1290-12

Ovšem statečně se škrábu do sedla a zjišťuju, že to taková tragédie nakonec nebude. Motorka je v oblasti sedla poměrně štíhlá a sedlo samotné nemá šířku fotelu v obýváku. Nahodím motor a než se stroj aspoň trochu ohřeje, studuju přístrojovku. Teda spíš přístrojovky, protože krom té hlavní, centrální, která obsahuje analogový otáčkoměr a displej, který informuje např. o aktuální rychlosti, stavu paliva, hodnotě teploty chladicí kapaliny a zařazené rychlosti, je zde vlevo od ní ještě jeden digitální panel. Na tom vidíte například, jaký máte zvolený jízdní mód, variantu tlumení, jaká je teplota okolního vzduchu, kolik že jste toho dnes najeli… No, všechno to vypisovat fakt nebudu. Berte to tak, že na dovolenou netřeba si brát knížku, stačí, když si budete číst po večerech v displejích, nudit se určitě nebudete. To vše se ovládá křížovým ovladačem (nebo chcete-li joystickem), který je umístěn na levé rukojeti. Dlužno dodat, že ovládání je bezchybné, samozřejmě i v rukavicích.

ktm-adventure 1290-24

Motor už se ohřál, můžu vyrazit. Hnací agregát ze Super Duke sice přišel o dvacet kobyl, ale pořád jich tady řádí 160. A upřímně, jestli někdo tvrdí, že je to málo, je buď takový pilot, že je věčná škoda, že nás nereprezentuje v MotoGP, anebo je prachsprostý žvanil. Málo to není ani omylem, a to jsem ještě nezmínil točivý moment, který má sice své maximum (140 Nm) v 6750 otáčkách za minutu, ale 100 Nm máte k dispozici už ve 2500 ot./min.

Že by se mi chtělo s tímhle mastodontem prodírat se mezi auty, se vážně říct nedá, ale bohužel mi nezbývá nic jiného, takže zatnu zuby a pouštím se do odpolední agónie velkoměsta. Kupodivu tady Super Adventure nijak body neztrácí, ovladatelnost v součinnosti s již zmíněnou akcelerací je výborná a pozadu nezůstávají ani brzdy, které nesou značku Brembo. Jde o radiální čtyřpístky s plovoucími kotouči (320mm), kterým pomáhá zadní dvoupístek a kotouč o průměru 267mm. Proti téhle sestavě nelze říct ani popel, naopak mohu vyzdvihnout perfektní dávkování brzdného účinku.

Navíc „sedím vysoko, vidím daleko“, takže přesun městem konečně není tak hrozný, jak jsem čekal.

ktm-adventure 1290-11

Povinně se napojím na kus dálnice, abych zkusil maximálku a otestoval i grandiózně vypadající dvojitý plexištít. Maximální rychlost je záležitostí pár desítek sekund a přesahuje dvakrát zákonem povolený rychlostní limit (pro ty, pro něž matematika není nejlepším kamarádem: 130 x 2 = 260). V téhle rychlosti se už ale necítím zrovna nejlíp, ovšem nemůžu říct, že by motorka pode mnou začala nějak jankovatět. Trocha nervozity zde sice je, ale to lze přičíst na vrub stavu našich silnic a dálnic. Plexištít ovšem funguje, alespoň na mou výšku, velmi dobře a ještě v 180km/hod. jako by žádný odpor vzduchu nebyl.

Nucená dálniční vložka je za mnou, můžu do zatáček. Tady samozřejmě ještě víc záleží na tom, na jakém pojedete povrchu a podle toho musíte nastavit režim tlumení. Nemá smysl si hrát na tvrdého racera a nastavit tu nejtvrdší variantu na rozbité okresce, motorka má potom samozřejmě tendenci na nerovnostech odskakovat. Mně se nejvíc osvědčil Soft.

ktm-adventure 1290-33

Pokud bych měl porovnávat Super Adventure s 1190, menší objem je přeci jen o něco hravější. Bodejť by ne, taky je skoro o 40kg lehčí… čímž ale nechci říct, že by v případě 1290 šlo o těžkou, špatně ovladatelnou krávu, kterou budete stěhovat po zatáčkách jak piáno. To rozhodně ne.

Ještě jsem se nezmínil o převodovce, kterou oceníte právě při rychlé jízdě v úsecích, kde se střídají rychlé rovinky se zatáčkami. Převodovka pracuje velmi přesně, rychlosti jsou poskládané „tak akorát“ a hydraulická spojka nevyžaduje k obsluze žádnou velkou sílu. Možná jen škoda, že zde není rychlořazení, tomuhle stroji by slušelo. To ale jen na okraj. Opravdovou výtku mám snad jedině k sériově montovaným pneumatikám ContiRoad 2, které ani po zahřátí nefungují zcela stoprocentně a občas mašinu znejistí. Je to zvláštní, protože na jiných motorkách jsem s nimi byl naprosto spokojený, tady ovšem ne.

ktm-adventure 1290-9

Zkouším opatrně i systém jízdní stability MSC, díky kterému se třeba dá brzdit i v zatáčce. Jo, funguje to. I když se přiznám, že na to, abych ve vinglu natvrdo zamáčkl předek, nemám až tak úplně morál, vědom si toho, že kdyby se náhodou něco MSC nepovedlo, budu tuhle motorku splácet až do konce života. Prubnu také Hill Holder, neboli asistenci rozjezdu do kopce – zastavím v prudkém stoupání, Hill Holder podrží motorku pět vteřin a pak zvolna uvolní brzdy. Jo, kdybych tak tuhle vychytávku měl před lety ve španělské Rondě, kde těsně přede mnou zastavil kamarád na horizontu a mě nechal trčet v prudkém svahu s plně naloženou motorkou, až jsem měl pocit, že sotva se rozjedu, nutně musím hodit záda… (tímto zdravím Gase :-) ).

Vyšší cena, vyšší komfort

Pokud bychom se ptali, jestli si KTM 1290 Super Adventure obhájí své místo na slunci i vedle populární 1190, tak ano. A sedí i ten termín „vedle“ – ani nad ní, ani pod ní. 1290 Super Adventure totiž není konkurencí 1190, je trochu někde jinde. Zatímco s 1190 se zřejmě zdatnější jezdec nebude bát do středně těžkého terénu, tady si to přeci jen většina z nás rozmyslí. Ovšem na druhou stranu je u Super Adventure povýšeno cestování do úplně jiného levelu. Krom rychlořazení tu nechybí vůbec nic a takhle nějak si představuju motorku, na které vyrazím na dovolenou po Evropě, a nebudu řešit, jak kvalitní jsou na trase silnice. Takže stačí jen přikoupit kufry, nahlásit v práci několikatýdenní dovolenou (nebo dát výpověď) a svět je jen váš.

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry