Test

Představení modelu 1050 Adventure tak tedy způsobilo trochu rozpaky a o to víc jsme byli zvědaví, jak bude motorka fungovat. Zvlášť potom, co jsme se dostali k technickým parametrům a zjistili, že oproti silnějším sourozencům se tady hodně šetřilo, takže třeba na nějaké seřízení přední vidlice můžeme rovnou zapomenout, taky koní že zde není nijak ohromující počet, sedlo že se nedá nastavit…no, přiznám se, že v duchu jsem „desetpadesátku“ zařadil mezi rozpočtovky. I když tedy psát o motorce, která má v základu ABS, kontrolu trakce a čtyři palivové mapy, jako o rozpočtovce, je, uznávám, asi dost blbost. Ale znáte to, jak se jednou na něčem namlsáte (a že třeba u 1290 je toho na mlsání dost a dost), všechno ostatní vám pak připadá jako socka.

Jenže výčet techniky je jedna věc, praxe věc druhá. Takže hop skok do sedla a uvidíme, jak si „socka“ povede.

NIK_3055

Fakt socka? Ne tak docela

První věc, která mě zamrzí, je výškově neseřiditelné sedlo. Sakra, když chci udělat „entry adventure“ motorku, tak snad i pro ty, kteří nemají nohy dlouhé jako topmodelka, ne? Navíc když už tenhle systém mám vymyšlený u ostatních dvou modelů řady. Takže tady dávám výrobci mínus.

Plus si naopak zaslouží přístrojovka, které dominuje analogový otáčkoměr s integrovaným digitálním displejem, informujícím o rychlosti, stavu paliva, teplotě, zařazené rychlosti atd. Co se mi osobně líbí moc, je nepřeplácanost tohoto displeje, další hodnoty (tripmastery, údaj o spotřebě, zvoleném jízdním režimu atd.) totiž vidíte na dalším displeji, umístěném vlevo od hlavního přístroje. Šikovné a sympatické zvlášť v dnešní době, kdy se spousta značek snaží nacpat co nejvíce ukazatelů do co nejmenší palubky, takže ve výsledku na vás mrká mrak pidičíslic, ve kterých aby se prase vyznalo. Zvlášť prase s vadou zraku.

NIK_3134

Také listování v menu a nastavování je v pohodě, vše ovládáte pohodlně na levé rukojeti. Pochvalu si zaslouží i denní LED svícení a hlavní světlomet, který se sám v případě potřeby rozsvítí na základě informace světelného čidla, příjemné je i automatické vypínaní blinkrů nebo blastry, které dostanete už v základu.

Motor, tlumení, brzdy

Co se týká motoru, jde samozřejmě o vidlicový dvouválec – oproti modelu KTM 1190 Adventure má ale o tři milimetry menší průměr válců a o čtyři milimetry nižší zdvih pístů. Převedeno na výkon jde o 95 koní (70 kw) při 6200 otáčkách za minutu, točivý moment je pak 107 Nm při 5750 otáčkách za minutu. Pětadevadesát koní může leckomu připadat málo, ovšem v případě 1050 Adventure nejde přece o žádné závodění, spíš o to, aby byl motor pružný a pracoval dobře v celém spektru otáček. A to se povedlo, dvouválec táhne krásně už „od sklepa“ a nenechá vás ve štychu ani při výjezdu z utaženého vinglu, ani při předjíždění, ani při jízdě ve dvou. S tím koresponduje i ovladatelnost nejen v nízké, ale i vyšší rychlosti. Po pár kilometrech na rozbité silnici se omlouvám přední vidlici, kdepak, tady vážně nejde o nic sockoidního a už mi nevadí, že nejde nastavit – i výrazné nerovnosti pobírá s maximálním klidem a je znát, že si ve fabrice s jejím set upem pohráli. A vůbec s celým podvozkem, 1050ka se chová naprosto vzorně a ovladatelnost je z říše snů. I když, pravda, tohle je společné pro celou řadu KTM Adventure. Je znát, že dvorní dodavatel tlumení, značka WP, prostě umí. Totéž se dá říct i o výrobci brzd. Vepředu jde o radiální čtyřpístky Brembo, které sice mají trochu vlažnější nástup účinku, ale spíš jde o zvyk než o nějakou nectnost. Systém ABS, montovaný už v základu, nese značku Bosch a reaguje, jak má, tedy bez zbytečné hysterie nebo naopak prodlevy. Na jistotě přidávají i pneumatiky Metzeler Tourance, kterými je motorka osazena. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jde o lepší volbu, než jsou Continentaly u Adventure 1290, které mají občas tendenci v zatáčce uklouznout – při náklonu, ve kterém už pro vás mají Conti připravenou adrenalinovou vložku, abyste třeba neusnuli, drží Metzelery pořád jako přibité.

Elektronika

Když už mám k dispozici čtyři jízdní režimy, samozřejmě chci vidět rozdíl. Mód Offroad, při kterém se vypíná ABS pro zadní kolo, ani vzhledem k použitým pneumatikám a litým ráfkům (drátěná kola jsou za příplatek) zkoušet nebudu, nechci mašinu rozflákat. Takže volím nejprve Street, pak Rain a nakonec Sport. A u Sportu už zůstanu, protože to je to pravé ořechové. Nechci se vytahovat, jaký jsem racer a že žádný jiný režim než sport na ostatních motorkách nejezdím, naopak, ale tady mi omezení při mapě Street připadá vážně zbytečné a využití mapy Rain si nějak ani nedovedu v praxi představit, vzhledem k výkonu…

ktm_festival_tomas_2_result

Ono totiž ani při mapě Sport není třeba se něčeho obávat, žádný brutální skok ve výkonu nečekejte, ve vyšších otáčkách (tzn. za 8000) už se nic moc neděje a do té doby je výkon krásně kontrolovatelný.

Dalo by se možná říct, že je zde i zbytečná kontrola trakce, ovšem kdo s ní jednou jezdil, nedá na ni dopustit. A vzhledem k tomu, že konkurence tuhle vychytávku taky zhusta využívá, těžko by u KTM obhájili její absenci. Navíc lze kontrolu trakce deaktivovat.

Po několika hodinách v sedle KTM 1050 Adventure je počáteční skepse pryč. Nebudu se teď rozplývat, že jsem na ničem lepším nikdy nejel a že jde o nejlepší motorku na světě. Kdepak. Ale nevidím tady nic, co by mě nějak zásadně vytáčelo (snad jen ono nenastavitelné sedlo, což ale bude každému, kdo měří víc než 175 cm, zřejmě jedno). Jo a vlastně ještě kufry. Ne že by se do nich nic nevešlo, vejde, akorát jsem si užil peklo s jejich otevíráním a zavíráním, o demontáži ani nemluvě. Nevím, možná šlo o poškození zámků někým z testriderů přede mnou, ale manipulace s kufry na KTM 1050 Adventure je vážně za trest, a pokud trpíte nějakou srdeční chorobou, případně máte problémy se sebeovládáním, raději se do toho nepouštějte. V prvním případě byste mohli skončit na ARU, v druhém s rozkopanými zavazadly.

Jinak ale opravdu nelze téhle KáTéeMce nic vytknout. Vedle svých silnějších sourozenců vám bude zpočátku připadat ošizená, ale za chvíli zjistíte, že je tady všechno, co potřebujete. Jde o pohodlný cestovní stroj, který vás doveze i po rozbité cestě tam, kam chcete, naprosto bezpečně a pohodlně. A ještě se u toho budete bavit.

Pro koho tu KTM 1050 Adventure vlastně je?

Jistě, dá se odpovědět, že je tento model určen třeba holkám, nezkušeným jezdcům, offroad začátečníkům atd., atd., jenže to není tak docela pravda, stačí se podívat na základní technické parametry a porovnat je se sourozenci, s 1190 Adventure a 1290 Adventure. Hmotnost? Stejná jako u 1190, o pouhých 17 kg nižší než u vlajkové lodi 1290. Výška sedla? O deset mm méně než u obou dalších modelů, navíc není sedlo nastavitelné. Takže dva základní argumenty pro „začátečníky“, tedy značně menší hmotnost a podstatně nižší sedlo zde nefungují. Pravda, dalo by se argumentovat výkonem, u 1050 dostanete 95 koní, u středního modelu 147,5 HP a u 1290 dokonce 160 kobyl, ale upřímně řečeno, neznám nikoho, kdo by si koupil motorku proto, že má nižší výkon než ostatní – tedy samozřejmě pokud nejde o omezení řidičským oprávněním, což ale není tento případ…že by tedy šlo o cenu? Bingo, to je ono! KTM 1050 Adventure totiž koupíte o celých 66 tisíc Kč levněji než 1190, proti 1290 je rozdíl dokonce 148 tisíc Kč. A jak známo, peníze jsou vždy až na prvním místě…

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry