Test

Harley-Davidson Bratislava

Harley-Davidson Bratislava – 1. Autorizovaný dealer na Slovensku

Prodejna motocyklů, dílů a oblečení Harley-Davidson v Bratislavě na ulici Rebarborova 1/B.

Víc info: www.harley-davidson-bratislava.sk

E-shop: www.harley-eshop.sk

Tohle ale může zajímat lidi aspoň trochu technického zaměření a těch není většina. Ve vztahu k harleyům bazírování na technikáliích nikdy nebylo tou hlavní motivací, proč se o tyhle motorky vůbec zajímat. Proto i psaní o nich není jednoduché pro žádného psavce. Svět cruiserů je totiž jiný, nepodléhá (tolik) honbě za výkony, větší roli hrají design, styl, historie značky a nikomu se nechce celou tuhle povídačku uvádět pokaždé, když testuje něco s delší přední vidlicí.

hd-low-rider-s_1067

Osmnáctistovka Screamin’ Eagle Twin Cam 110 v rámu řady Dyna s vizuálně dramatickým otevřeným sáním má o 18 koní vyšší výkon než předchozí sedmnáctistovka. To je zatraceně velký posun! Člověk by se jen radoval. Jenže tu máme hlubší problematiku, schizma touhy po výkonu versus tradiční vlastnosti harleyských motorů. A ty po dlouhou dobu oplývaly obřím točivým momentem téměř od volnoběhu. Působilo to s nadsázkou až tím dojmem, že jakmile jste se rozjeli, nemuseli jste už skoro myslet na to, jaký máte zařazený kvalt. Odvrácenou stranou bylo, že člověk zvyklý na výkonnější točivější motory čekal, že se s rostoucími otáčkami „něco děje“. Jenže v tomto případě seznal, že v druhé půlce otáčkoměru se už nic neděje a skutečně může kvedlání se šaltrklackem nechat plavat. Je to silně zakořeněná představa a to, že se součást podstaty harleyů mění, je pro mě významnější informace než jakýkoli banální doplněk na tom kterém modelu.

Nová osmnáctistovka je tedy první harley, u nějž jsem řešil, který mám zařazený kvalt. Světe, musel jsem podřazovat!!! Když jsem překonal prvotní překvapení a zvykl si na to, užíval jsem si masivní zátah rostoucí společně s otáčkami (do poznámek jsem si dokonce napsal, že to jede fest, až z toho jde strach). V některých chvílích si na takhle velkém dvouválci říkáte, že je to až nechutně silné a rychlé, masakr, bomba, emoce s vámi zacloumají. Faktem je, že zas tak rychle neletíte. Jak vzhledem k obří hmotnosti stroje, kterou s sebou vláčíte, tak vzhledem k podvozku.

hd-low-rider-s_1096

Opět je nová konstelace značným posunem, ale pokud byste jej chtěli srovnávat s cestovními motorkami, jejich komfortu ze své podstaty ani nemůže Low Rider S dosáhnout (zdvih zadních tlumičů jen 5,4 cm). Takže rány od větších děr do vašeho zadku jsou na denním pořádku. Jenže tady jde stejně jako u mnoha dalších věcí o to, že víte, na čem jedete, a chápete, proč to funguje právě takhle. Na tenhle tvrdší podvozek jsem si v dobrém vzpomněl o pár týdnů později, když jsem na jednom cestovním enduru postrádal téměř jakékoliv informace od podvozku. Každá mince má dvě strany – tady máte sice tvrdolína, ze zadku naklepaný schnitzel, ale zase víte, co se pod vámi děje.

Za řidítky máte super pozici, i díky akurátně širokým řidítkům takovou akční, jeden by málem z pusy vypustil slovo sportovní, ale to mi u 305 kg těžké motorky prostě vždycky přijde jako přehánění. Díky řidítkům a geometrii je na svou hmotnost ale motorka dobře ovladatelná, s nízkým těžištěm se i krásně naklání a rozměry pneumatik na ráfcích jsou dobře zvolené, motorka se ani nezavírá, ani do zatáček nepadá. Vskutku mohli na model „S“ vetknout moderní nízkoprofilové gumy, o tom žádná… Stupačkou neškrtáte hned, takže si můžete užít i obstojné náklony. Když podřazujete na trojku, dvojku, jedničku, obří motor vám na moment zablokuje kolo, takže na mokru je dobré si dávat pozor, přeci jen řídíte skoro dvoulitrového macka a ne prdítko.

hd-low-rider-s_1114

Krásně jednoduchý design potěší, dokonce i oceňuji zlatavou barvu na ráfcích Magnum Gold Split (jasně, ve světě H-D má všechno romantický název…) a v logu, kromě všudypřítomné černé. Co mě naopak neuvěřitelně vytáčelo, byla přítomnost všech informací na nádrži. Stejně jako nevím, z jakého důvodu jsou spínače blinkrů pro každou stranu na jiné straně řidítek. Když si nejste jistí, že máte vypnutý blinkr, musíte sklonit hlavu k pohlédnutí na nádrž, a to vás v hustém provozu zrovna nenaplňuje klidem.

A tlačítko klaksonu nesmíte hledat, musí být tam, kde ho intuitivně okamžitě nahmátnete, protože někdy je včasné zatroubení docela potřebná bezpečnostní věc. Místo tlačítka houkačky na vás trčí hned u palce klitoris tempomatu, super. Na ten si rád sáhnu v klidu někam dál, neb tempomat spouštím ve chvíli bezpečné. Kéž by konstruktéři dali aspoň kontrolky za malou kapličku, kde v tuhle chvíli jen tvrdne černý plastový kryt. Takový multifunkční displej ve stylu ZX-10, to by byla revolucééé! Ta kapotka je mimochodem taky hezká, odkazuje na desítky let staré pokusy o aerodynamické prvky na starých dragsterech.

hd-low-rider-s_1110

Co určitě stojí za pochvalu, je tempomat. Minimálně vám pomáhá dodržovat legální rychlosti, protože jinak vás motor ponouká a furt byste zrychlovali. Jeho ovládání by ale mohlo být klidně svrchu krabičky, protože ho nepotřebujete tak, jako houkačku. Skvělý je taky alarm a bezklíčový systém. Pokud jdete něco jen rychle vyřídit a nechce se vám zamykat přední vidlice, prostě zastavíte a jdete, s kulatou krabičkou v kapse. Jakmile se vzdálíte od motorky, automaticky se zapne alarm. Pohodlné, a chrání to váš stroj, i když ho zapomenete zamknout.

hd-low-rider-s_1087

Abych to shrnul, Low Rider S je pro mě obrovským překvapením. Podle mě se Harley konečně vydal cestou ladění motorů, kterou spousta jeho tradičních zákazníků nebude úplně chápat, ale tento krok byl nutný. Nejspíš bude třeba vybalancovat rozpor mezi charakterem motoru zaměřeným na zátah skoro od volnoběhu a věčnou potřebou větších výkonů, jimž hází klacky pod nohy i nesmyslné euronormy. Vyrobili motorku, která jede hrozivě, přitom je úhledná, relativně pohodlná, má ABS, takže je i víceméně bezpečná, a přestože není nejlehčí, ovládá se příjemně (až na vytlačování z garáže).

hd-low-rider-s_1099

Pro mě osobně je svezení na harleyi vždycky velkou zábavou, malým svátkem. Pro jejich hmotnost bych si je do garáže asi nikdy nepořizoval, ale několik citových momentů mě vždycky dostane do kolen a cítím, že je miluju. Jeden z těch momentů je, když dojde na tankování. Postaru odšroubujete nezamčené víčko a tankovací hadici strčíte do nádrže z plechu. Jak krásně to zní! Nemyslím slovo plechová nádrž, ale ten zvuk kovu hadice a kovu nádrže, když o sebe ťuknou. Došlo mi, že mi ten zvuk vždycky připomene film Bezstarostná jízda (mám to radši v angličtině, Easyrider, což podle jedné legendy s ježděním nemá nic společného…). Scéna, kdy Fonda s Hopperem tankují, v nádrži schované všechny prachy z posledního kšeftu, a jedou krajinou vstříc neznámu. Film o podstatě svobody uvnitř nás. Další citovka je pohled na lidi, když čekáte na přechodech, až přejdou ulici se svými myšlenkami. Vy si užíváte bublání pod zadkem, v hlavě čisto a na rtu úsměv pro celý svět. To je to, co jsem čekal, a beze zbytku jsem to dostal. A z toho mám radost.

Hodnocení

Klady

Zápory

+ úhledný design
+ brutální skvělý motor
+ dobrá pozice jezdce
+ zrcátka nevibrují a je v nich dobře vidět
+ alarm a tempomat
+ senzor ABS je ukrytý v ložisku kola – pěkné

– podvozek je dost tuhý
– nesmyslně umístěné ovladače blinkrů a klaksonu
– na budíky není vůbec vidět, jsou před pupkem na nádrži

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry