Test

Musím vám říct historku. Mám kamarádku, nebo známou, dejme tomu. A chtěl jsem ji letos svézt na motorce, když je zažraná automobilistka. Tak jí slibuju, volám, že už teda dneska jedem, a ejhle, Low Rider S jednomístný. OK. Další týden Iron. A on je zase jednomístný! Duke R má sice stupačky pro druhého, ale místo druhého sedla jen dekl… Nemusím vám vysvětlovat, že jsem tím pádem trochu v offsajdu a náš moto-svět u krásných zrzko-blondýnek zrovna nezabodoval.

Nicméně, po připomenutí si tria motivačních hlášek mého přítele a legendárního baristy Jaroslava Slámečky: „Whatever“, „Let it flow“ a „ICCL“, jsem to nechal být. Jak ostatně nabádají billboardy Harley-Davidson po celé Praze – a šel jsem jezdit. Kdokoli, komu bych tu musel připomínat, že svět cruiserů a svět motorek, co sledují technologický vývoj, jsou dva zcela odlišné vesmíry, by teď měl přestat číst, jinak se mu zavaří elektronky v CML.

Iron je úplně parádní mašina na ježdění! Jasně, nejezdí po zadním, ani po předním a na okruh s ní taky nepojedete. Ale skvěle se s ní jezdí. Chápete? Jen jezdí. Prostě. Jako před sto lety, jen o něco líp. Stejně se asi u všech harýků nedomůžeme odpružení, jimiž slynou dakarové speciály na vyhlazení afrických dun, prošpikovaných minami muslimského státu, tak co bychom se na tom tématu neustále otáčeli. Je to natvrdlý a basta. Nelíbí? Fajn. Jenže za tou natvrdlostí je kromě té neustále omílané historie taky solidní vjem od silnice, kousek prima motoru, docela příjemného posazu hlavně pro menší figury a pár momentů, které se vám točí každý den, pořád dokola, kdykoli na tuhle motorku nasednete.

Jeden z nich je silueta mezi vašima nohama. Vždycky jsem miloval sportsterové nádrže. Ten jednoduchý tvar! Po stranách podél nádrže vidíte z vašeho místa na hlavy motoru, to se neomrzí ani za milion let. Pocit když tankujete – permanentní vzpomínka na film Easy Rider. Brblání motoru, zátah odspodu, relaxovaná pozice a opodstatnění pro to, abyste jeli v otevřené helmě. To všechno je skvělé.

Když se na to podíváme čistě technokraticky, tak je to motorka, která je spíš příslibem. Jako u většiny harleyů si umíte představit nespočet věcí, které byste zdokonalili, vyměnili, vylepšili. Jenže to byste si asi rovnou koupili nadupanější základ. Tenhle stroj stojí za pořízení v případě, že jste pochopili minimalismus a chcete to přesně takhle. A to stačí. Člověk nemusí do každé motorky vrtat, některé vypadají dobře samy od sebe, a to je případ Irona.

Kromě toho, že by to mělo mít druhou sedačku, klidně odmontovatelnou, tak bych Ironu neměl skoro co vytknout. Nic neskrývá, nic neobchází. Do zatáček se vrhá s nadšením, je v nich stabilní, brzdí tak akorát, zrychluje taky slušně a motor je dostatečně pružný, sbírá se odspodu i na vyšší kvalty tak, jak byste čekali. Blinkry integrované se zadními svítilnami mě docela baví. Stejně tak i bezklíčový systém s imobilizérem a alarmem. Jen zastavíte, chcípnete (motorku – pozn. redakce) a jdete na kafe. Spotřebu jsem vyhnal po městě na 6,5 litru, což není málo, ale dá se s ním jezdit i za 4,1l/100.

Zajímavé je, že Sportstery tu s námi jsou už od roku 1957. To pro mě znamená klasiku. Nechápu, proč třeba o XJR někdo říká, že je to klasika. Ne, to je retromoderní bigbike. Slovo klasika si zaslouží starší stroje, ať se na mě ohýbači slov nezlobí…

Zatímco si nové XJR mělo uchovat svou důstojnou obří krásu a zůstat na vrcholu elegance s podsedlovou kapotou z 90. let (v tomto souhlasím s Honzou Černíkem z TuningBike, jenž pravil, že XJR mělo zůstat designově smělé, hrdé, krásné jako na vrcholu a nehrát si na café racer s nadváhou), Iron je skutečný a na nic si hrát nemusí.

Harley-Davidson Low Rider S: Hlásíme nízký průlet

Harley-Davidson Low Rider S: Hlásíme nízký průlet

Příští rok uplyne čtyřicet let od chvíle, kdy sjel z výrobních linek první Low Rider. A když se podívám do technické tabulky,...

Číst článek

I kdyby si to asi marketéři přáli, není to motorka pro hipstery. Sice si ji nejspíš rádi koupí, ale myslím, že většina těch, kdo si Irona odvezou domů, neřeší, jestli je zrovna módní retro, nebo kostkované košile. Například oproti zmíněnému XJR mi přijde Iron mnohem víc reálnej, s historií i chybama. Třeba Carlos o XJR říkal, že je to motorka s velkým M, ale v tom nesouhlasím, protože všechno dělá dobře ale nic výjimečně. Zatímco Iron má svoje chyby, velmi charakteristické, ale v něčem je sprostě svůj, a za to si ho lze oblíbit, za něco odsoudit, ale nepřejdete ho bez povšimnutí.

Jak vidíte, u tohohle typu motorek se dá víc mluvit o stylu a dojmu, než o technických parametrech. To není na obtíž, ani to není náhoda, to je prostě součást jejich světa a vlastně i jeden z důvodů jejich existence. Zdaleka nedosahují technické dokonalosti moderních motorek, ale jsou jednak technicky dostatečné, a k tomu mají své – leckým oblíbené – manýry.

Hodnocení

Klady

Zápory

+ dobře brzdí, i jen dvěma prsty na předku
+ spojku zmáčknete taky jen dvěma prsty (!)
+ neřešíš tolik zařazený kvalt jako na Low Rideru S – zajímavé
+ krásně štíhlá
+ bohovsky se vrhá do zatáček

– moc to nejede, ale je to drámo (maximálka s vypětím sil motoru i nervů pilota)
– jen jedna sedačka – jako vážně?

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry