Test

Tahle legenda je tu s námi už dlouhých 36 let – první stroj s tímhle označením byl model R 80 G/S, představený v roce 1980. Ono „GS“ v názvu znamená Gelände/Strasse, čili šlo o stroj, který měl být použitelný jak v terénu, tak i na silnici. Zdá se vám to jako samozřejmost? No, dnes, kdy se s cestovními endury roztrhl pytel a vyrábí je snad úplně každý, tomu tak je, ovšem v roce 1980 šlo o výjimečnou záležitost. Přes skeptické hlasy, že tohle fungovat nebude a že zákazníci nebudou mít o univerzální stroj (který toho sice umí hodně, ale jako každý univerzál nic na jedničku s hvězdičkou), zájem, se už od počátku prodávala novinka velmi dobře.

Podíl na tom měl nejen skvělý marketing a absence konkurence, ale například i účast BMW na Rallye Paris-Dakar, kde se G/S rozhodně neztratilo – v  letech 1981 a 1983  na něm v kategorii motocyklů zvítězil Hubert Auriol, v roce 1984 Gaston Rahier (Auriol byl druhý) a Rahier na BMW 1000 GS zopakoval svůj úspěch i v roce 1985. Všem bylo jasné, že pokud motorka vydrží peklo Dakaru, musí být opravdu dobrá (ale jo, samozřejmě že závodní speciál je přeci jen něco jiného. Značka navíc kula železo, dokud bylo žhavé, a tak v roce 1983 uvedla na trh novinku v podobě R 80 G/S Paris – Dakar, která měla krom jiného větší nádrž, padací rámy a nosič zavazadel. Dá se říct, že šlo o předchůdce dnešní varianty Adventure.

O historii GS by se dalo psát ještě dlouho, my ale skočíme do současnosti a podíváme se společně na aktuální model, BMW R 1200 GS Triple Black.

Trojitá čerň

Za označením Triple Black není třeba hledat nějakou mystiku, jde v podstatě jen o barevné schéma, kdy jsou použity tři odstíny černé barvy. Technika je zde stejná, jako u ostatních velkých GS, tedy přední zavěšení Telelever, zadní jednoramenná kyvka Paralever s kardanem a především čtyřventilový motor s protiběžnými písty, který před pár lety dostal vodní chlazení. Vlastně spíš dochlazování, kterým bylo vyřešeno do té doby poněkud problematické chlazení hlav. Tahle úprava zvedla vlnu nevole (jako vždycky, když se vymyslí něco nového, se najde dost a dost skuhralů, kteří si neodpustí komentáře typu „už to nejni vono“, aniž by počkali, jak bude inovace fungovat).  Ovšem na prodej GS to nijak výrazný dopad nemělo, i vodník se prodává velice dobře, možná ještě líp.

Ale zpět k Triple Blacku. Testovaná motorka byla vybavená vším, na co si jen vzpomenete – oboustranné rychlořazení, tempomat, ABS Pro (díky kterému se dá brzdit i v zatáčce, aniž by se motorka postavila jako štafle a odeslala vás mimo silnici), dynamické brzdové světlo, jehož intenzita svitu je závislá na míře brzdění, semiaktivní tlumení Dynamic ESA (Sachs), dynamická kontrola trakce DTC, automatická kontrola stability ASC, výfuk Akrapovič, vyhřívané rukojeti, vyhřívané sedlo, denní svícení, kufry…škoda, že testování je časově omezené, s touhle motorkou bych si dovedl představit měsíční courání po všech koutech Evropy.

Do Jeseníku a zpět

Většina z věci neznalých má u GS obavu z vyššího sedla. Tedy aspoň ti, kteří moc nenarostli. Ovšem u BMW mysleli i na ně, a tak se dá sedlo nastavit v rozmezí 790 – 870 mm, takže ani já se svými „brutálními“ 172 cm výšky nemám problém. A ani s hmotností, přestože GS váží 238 kg, těžiště je tak perfektní, že ani při manipulaci na místě nebo při otáčení na malém prostoru se mi nerozvibruje pumpa při představě, jak se GéeSo kácí, padá a já ho budu muset zvedat.

Po nastartování, provázeném lehkým cuknutím (boxer je holt boxer), se z Akrapa ozve příjemný, hluboký zvuk, a protože jsem ze staré školy, nechávám motorku před jízdou aspoň trochu ohřát – zatím si nastavím tlumení a jízdní režim. S tlumením, které ovládáte na levé rukojeti, se dá celkem vyblbnout, základní je Hard, Normal a Soft, které lze upřesnit ještě podle aktuální zátěže (čili jestli jedete sami, sami se zavazadly, se spolujezdcem, se spolujezdcem se zavazadly…). Jedu sám, nastavuji tedy tlumení na Normal + jezdec, jízdní režim pak Dynamic (k dispozici je ještě Rain, Road a Enduro – posledně jmenovaný je uzpůsoben pro jízdu v terénu). Zároveň si seřizuji plexištít na svou výšku, jde to snadno za pomoci ovládacího kolečka sice i za jízdy, ale proč se s tím pak peklit…

Při nastavování si prohlížím přístrojovku, která se skládá z analogového otáčkoměru (nahoře) a rychloměru (níž vlevo od otáčkoměru) plus digitálního panelu, ze kterého se nedozvíte snad jen to, kdy má vaše přítelkyně narozeniny, jinak úplně všechno. Škoda jen, že horní část otáčkoměru trochu zakrývá držák navigace – btw, když už se v tom rejpu, za sebe bych bral spíš rychloměr nahoře a otáčkoměr dole, přijde mi to lepší. Ale jde jen o můj subjektivní názor. Velmi šikovnou vychytávkou je i otočný ovládací „joystick“ na levém řidítku, díky kterému můžete pohodlně ovládat a nastavovat kdeco i za jízdy – ale fakt se k tomu nebudu víc rozepisovat, nepíšu uživatelský manuál.

Testování jsem si naplánoval v Orlických horách, ale ještě než se vrhnu do zatáček, musím se k nim nějak dostat – do Hradce Králové jedu tedy po dálnici. Pohodová cestovní rychlost Triple Blacku je kolem 170 – 180 km/hod (když nedbáte na předpisy, což samozřejmě jako zodpovědný testrider dbám), dá se jet i dvoustovkou. Motorka si je absolutně jistá dokonce i na hradecké roletě, díky dobře vyřešenému plexi se mi vítr nesnaží urvat hlavu, skoro se až začínám nudit.

Za Hradcem mířím na Vamberk, Žamberk a dál na Jablonné nad Orlicí. Už tady přicházím GéeSu na chuť, předjíždění slimáků v autech není díky 125 koním a 125Nm točivého momentu ničím obtížným, a protože mají zdejší silnice dobrý povrch (co bychom za něj ve středních Čechách dali), přepínám tlumení na Hard. Pilně využívám i quickshifter, je až zarážející, jak rychle si člověk odvykne mačkat spojkovou páčku.

Za Jablonným začíná motorkářský ráj, který trvá vlastně až do Jeseníku – kdo někdy jel přes Červenou Vodu, ví, o čem mluvím. Triple Black pode mnou jako by neměl téměř čtvrt tuny, překlápí se v ostrých vinglech jako lehká sportka, jen už zase používám spojku, tady mi rychlořazení  přijde zbytečné. Výjezd na dvojku ze zatáčky, trojka, plnej plyn, brzdy natvrdo, dvojka a tak pořád dokola…jo, tady je GS doma. Na brzdy se dá stoprocentně spolehnout (bodejť by se nedalo, mají čtyřpístkové radiální třmeny) a kupodivu mi do toho ani nekecá ABS, jen občas při agresivním přidání plynu zasáhne kontrola trakce.

Bohužel kvůli rekonstrukci silnice nemůžu jet přes Červenohorské sedlo, objížďka mě táhne přes Hanušovice, kde už není povrch tak dokonalý. Přepínám tedy opět na Normal, nicméně ani tady GS neztrácí, naopak – díky perfektnímu podvozku jsem i na rozbité silnici mnohem rychlejší než na jiné motorce. Duo Telelever/ Paralever je dle mého názoru prostě zatím nepřekonatelné, i když je fakt, že občas bych uvítal více informací od předního kola…všechno má holt své pro a proti.

Vlastně jediné, co mi trochu vadí, jsou pneumatiky Michelin Anakee 3. Nejen že je nedokážu sjet až do kraje (a že se hodně snažím), to vem čert, ale občas mi až nepříjemně uklouznou, hlavně přední guma. Říkat mi Triple Black pane, určitě bych vyzkoušel jinou značku.

Dojíždím do Jeseníku, dávám rauchpauzu, a přestože mám za sebou nějakých 270 km, nic mě nebolí a nejsem utahaný – jo, takhle nějak si představuju pohodlnou cestovní motorku. Otáčím se a vyrážím zpátky podobnou trasou, chci si dát Červenou Vodu ještě jednou (škoda, že tu nebydlím, lítal bych tu od rána do večera).  Kousek od Suchého vrchu mě ale chytne křeč do pravé nohy, stoupám si tedy do stupaček a zkouším, jak rychle se dá takhle jet – kupodivu dost rychle a řidiči aut, které předjíždím, si musí nutně myslet, že jsem naprostý magor…

Spíš Strasse než Gelände

Cestou zpět do Prahy přemýšlím, jestli je tohle GS opravdu ještě GS, tedy Gelände/Strasse. Jistě, pokud na něj obujete špalky a budete to umět, v terénu se neztratíte, naopak. Ale pak spíš sáhnete po R 1200 GS Adventure s větší nádrží. Osobně si myslím, že u Triple Black převažuje spíš ono Strasse. Jde o pekelně rychlou, obratnou motorku, která vás nenechá ve štychu ani na rozbité silnici a na dobrém asfaltu s ní zpráskáte kdekoho. Je výborným parťákem na odpolední vyjížďku a zároveň i na motodovolenou ve dvou – do kufrů se vejde neuvěřitelné množství věcí, zvlášť když je jednoduchým způsobem zvětšíte, jsou totiž teleskopické.

Není divu, že je GS pořád tak populární a že přesto, že od roku 1980 uplynulo moře vody a konkurence je dnes silná (především v podobě strojů KTM), se najde dost a dost těch, pro které je BMW GS tím jediným a pravým cestovním endurem.

Jediným výrazným mínusem (i když hodně diskutabilním) je cena. Za základ dáte bez pěti tisíc 400 litrů, pokud budete chtít stroj s příplatkovou výbavou, který jsem testoval já, dostanete se přes 500 000,- Kč. Ono to za všechny ty vymoženosti, které vám sakra zpříjemní život, asi není moc, ale furt půl mega je půl mega…a je jen na vás, jestli je to za dost peněz dost muziky. Podle mě ano.

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické údaje