Test

Úvodem musím přiznat, že starší cenduro Benelli, zmíněný Tre-K 1130, neznám. Teda pokud nepočítám těch pár kousků, které jsem viděl kdesi na výstavě. Je to ostuda? No tak v tomhle případě ne, Benelli u nás spíš vždycky víc nefungovala, než fungovala, testovací stroje jaksi moc nebyly, takže možnost si ho vyzkoušet se limitně blížila nule. Abych byl spravedlivý, ani za tuhle situaci moc nemohl tehdejší importér, jako spíš přístup fabriky samotné, která si rozhodně nedělala hlavu s marketingem a komunikací vůbec.

Poté, co už to vypadalo, že podobně jako mnoho jiných i tahle italská legenda zmizí v propadlišti dějin a její stroje se stanou pouze předmětem zájmu sběratelů kuriozit, se ovšem (opět jako u mnoha jiných) zjevil investor, který se rozhodl značku zachránit a pomalinku, polehounku se začaly objevovat i nové modely – a díky tomu, že i u nás má Benelli funkční zastoupení, máme možnost je testovat. Jedním z nich je právě cestovní enduro TRK 502 Traveler.

Jak číslovka v názvu napovídá, nejde o stroj s nijak závratným objemem motoru, 499,6 ccm asi u nikoho nepřivodí mrákoty a stejně tak ani výkon necelých 50 koníků nevyvolá u potenciálního zájemce nekontrolovaný euforický záchvat. Tedy takhle – pokud už nějaké velké cenduro doma máte nebo jste ho nedávno měli. Myslím tím současné cestovní enduro, ne vykopávku z roku raz dva. Pro vás pak Traveler určen není, je zde buď pro začínající jezdce, nebo pro ty, kteří se po nějakém čase do jedné stopy vracejí. A těm dokáže nabídnout překvapivě hodně…a za velmi slušnou cenu.

Že „malá“ motorka nemusí být malá a že honba za výkonem není vždy smysluplná, zvlášť u konkrétní kategorie, je známá věc. K čemu vám bude výkon přesahující 150 kobyl, když ho nevyužijete (díky vašim zkušenostem či povaze) ani ze třetiny, že. Navíc ono „malá“ je relativní, není to tak dlouho, co pro nás byl půllitr silným agregátem. Jo, jasně, v porovnání se současnými velkými cestovními endury není Traveler žádným Bivojem, ale on jím být ani nechce. A ani nemusí, protože jeho technika bohatě stačí na účel použití. O tom si povíme ale dál, nejdřív se mrkneme na vzhled. Ten je sice kritériem značně subjektivním, ale asi se nenajde nikdo, kdo by mu vytkl něco zásadního. Přední část je poměrně mohutná a nechybí zde ani módní zobák předního blatníku, nad kterým září dva reflektory. Přesněji řečeno září jeden, druhý je dálkový, ovšem pod nimi jsou umístěna ještě LED světla denního svícení. Skoro až člověka napadá, že pak je potkávací světlo vlastně pro denní dobu zbytečné. Nicméně plivat na něj nebudu, čím víc „světýlek“, tím hůř vás přehlédne dědek s bekovkou, řítící se Oltcitem.

Přední kolo je uloženo v slušně dimenzované, byť nenastavitelné USD vidlici Marzocchi, o jeho zastavení se starají dva kotouče o průměru 320 mm a čtyřpístky. Jak je vidět, tady u Benelli nešetřili, většinou se u půllitrových objemů setkáváme jen s jedním kotoučem. Když už jsme u brzd, musím je pochválit, svůj úkol zvládají se ctí, a to dokonce i ten „černý vzadu“, neboli kotouč 260 mm. Nejde u nich o nijak razantní nástup, pokud bych je měl ohodnotit jedním slovem, šlo by o termín „čitelné“. ABS, kterým je Traveler opatřen, se nechová jak hysterická ženská při spatření myši, zasahuje až tam, kdy je ho zapotřebí. Navíc se dá vypnout pomocí nepřehlédnutelného tlačítka. S brzděním jde ruku v ruce tlumení. Vepředu, jak bylo řečeno, jde o USD vidli, vzadu je centrál se stavitelným útlumem a předpětím. Rovnou napíšu, že při mých necelých 80 kg nebylo potřeba se s ním babrat a spíš mě až překvapilo, o jak kvalitní podvozek může jít u tak levné motorky. Tohle tlumení by makalo skvěle i ve spolupráci s mnohem silnějším motorem.

Sedlo vypadá už na první pohled pohodlně a pohodlné skutečně je. A to i pro spolujezdce. Navíc není nijak vysoko, 800 mm není mnoho, zvlášť s přihlédnutím k hmotnosti, která je 210 kg. Jednoduše a stručně – tohle zvládne i mrňous a subtilní slečna.

On the road

Poté, co se vyhoupnete do sedla, máte pocit, že je zde vše připraveno konkrétně jen pro vás. Ovladače jsou na svém místě, nic nehledáte, přístrojovka je v zorném poli, kontrolky jsou krásně vidět. Není zde nic, co by bylo v zájmu o co největší individualizaci mimo mísu. Tedy snad jen plexi, ale to je „mimo mísu“ v pozitivním smyslu, je znát, že ho navrhovali, ostatně jako celý design, Italové. Dávám za jedna. Což se, bohužel, nedá říct o přístrojovce – jo, je přehledná, ale krásy moc nepobrala. Zvlášť při srovnání s konkurencí. Nutno ovšem dodat, že s mnohem dražší konkurencí. Jo, abych nezapomněl, hezkým bonusem je dobře přístupný USB slot ve vrchní části kapotáže.

Stisknu tlačítko startéru a ozve se vcelku neutrální zvuk, linoucí se z koncovky umístěné dole před zadním kolem. Nojo, snaha o těžiště co nejníž zapracovala i tady, ale proč ne, tenhle systém dnes využívá snad každá značka. Šestistupňová převodovka je přesná (tady asi Italy naopak někdo praštil přes prsty nebo ji vyvíjel někdo jiný), rychlosti jsou poskládány logicky. Zvuk se výrazně změní ve vyšších otáčkách, ale nepředstavujte si řev medvěda grizzlyho, spíš jde o tóninu vyšší (by mě zajímalo, kolik z nás kdy slyšelo grizzlyho řvát, abychom si to dokázali představit…no nic). Prostě zvuk není nijak brutální, tečka.

Široká, v silentblocích uložená řidítka, padnou perfektně do rukou a i díky nim je ovládání stroje zábavou. K tomu přispívá i patřičně tuhý trubkový rám a pneumatiky Pirelli Angel, které bez keců fungovaly i v chladnějším počasí.

Už jsem psal, že rychlosti v převodovce jsou poskládány logicky, nepřekvapí vás. Nebo možná jo, protože tady si moc řazení neužijete, ještě na pětku se můžete courat přes město a motor to v klidu chroupne, je flexibilní jak politik týden před volbami. Na druhou stranu ale nelze čekat nijak výrazné orgie ve vyšších otáčkách, zdejší agregát (jde o řadový dvouválec, tedy ne o třívál, který Benelli používala u starších modelů) je naladěn spíš na pohodu, než aby vás nutil lítat po zadním. Ono vlastně všechno je zde podřízeno základnímu účelu, a tím je jednoznačně cestování. Tomu odpovídá i základní výbava, kdy v ceně stroje dostanete slušně vymyšlený padací rám, držáky pro boční kufry (kufry si tedy musíte dokoupit, ale ani u nich nejde o cenu, kvůli které byste museli prodat ledvinu – navíc v současné době je můžete získat v akci ještě výhodněji) a blastry. I spotřeba, která se pohybuje kolem pěti litrů na sto kilometrů, je pro dálné výpravy jako stvořená – nádrž má obsah 20 litrů, takže můžete jet a jet a jet…

Za málo peněz hodně muziky

Je ustáleným klišé, že snad nikdo neřeší cenu motorky. Tedy alespoň ne veřejně, jinak ji řeší snad každý. V případě Benelli TRK 502 Traveler dostanete za necelých 170 tisíc Kč plnohodnotný a navíc hezký stroj, kterému lze vytknout jen máloco. Jistě, dá se namítnout, že by třeba mohl mít kontrolu trakce anebo palivové mapy…ale to by jen zvýšilo cenu a nemám tady pocit, že bych se bez obojího neobešel nebo byl o něco ochuzen. Mně Traveler vyhovuje tak, jak je, nic mě na něm neuráží a dovedu si představit, že být mi kolem dvaceti, pětadvaceti let, zcela vážně bych o něm uvažoval. Ostatně, zkuste se na něm svézt, možná mi dáte za pravdu.

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické pametry