Fazer se nebezpečně přiblížil, ale jeho rozcuchaný vzhled a cestovnější zaměření, byli pro mladé střelce pádné důvody proč si nastěhovat do garáže právě Horneta. V roce 2003 na sobě malinko máknul a byl stále na špici, ale u protivníků se chystaly změny…

honda-2005-honda-honda-cb-600-f-hornet-custom-mufflers-and-upside-down-front-forks-super-custom-honda-cb-250Neustálý boj

Jeho větší modernizace přišla až o dva roky později. Tehdy se namontovali obrácený vidlice, změnu doznala přístrojovka, poladil se motor a přibylo pár plastů. Jízda byla ještě zábavnější. I přesto, že se držel v popředí a zamával s kde jakou novinkou, byl to “pouze“ ten starej Hornet. Mračna se nad hondím úlem začala pomalu, ale jistě stahovat. Suzuki napochodovala s agilní GSR 600, Yamaha novým Fazerem potvrdila, že líbivé motorky přeci jen umí. Kawasaki zmenšeninou svojí Z 1000 ukázala nejen Hondě, co si o ladění šestistovkových supersportů myslí. A mám-li pokračovat v navýšení objemu, přihazuji i Ducati Monster S2R 800. Pro Horneta nastal nejvyšší čas zvrátit situaci. V kolbence tedy nejchytřejší hlavy zamakaly (samozřejmě respekt i k organizačně nižším úrovním). A jak moc si daly záležet se snad dozvíš níže.

Number one

Většina motorkářů ohrnovala nos. „Co to je, ty plasty tam ve předu!? Co že, inspirovaný japonským samurajem? Hmm, moc oplastovaný.“ Taky sem ze začátku prskal, ale líbí se mi čím dál víc. Výraz sršně se v tom nechá najít. Boční pohled: Maska plynule přechází v nádrž, sedlo je krásně vykrojené. Motor v černém je dobrá volba. Nový, oproti staršímu typu zesílený rám ční klasicky za chladičem a zjišťuji, že i tady se dbalo na detail. Kyvná vidlice byla nepatrně prodloužena a také posílila. Výfuk je stylový a celá motorka působí ladně.  Honda přece bývá uhlazená, pokaždé se svým motocyklem blíží co největší oblíbenosti a má už takovou image. Jak se líbí motorka je jedna věc, ale jak se na ní jezdí – co cítíš, je věc druhá.

Dvě tváře

honda-hornet-2009_41 Žádný okecávání, rozjíždím se a… nuda. Může za to přecpaná Praha. Řídítka jsou na můj vkus kratší. Sedím si ale pohodlně a po pár kilometrech jsem naplněn velkou samozřejmostí. Je tu však i spousta jiných pocitů. Třeba, rychlé zavření plynu zpomalí stroj téměř stejnou silou jako dvouválec – potřebuji nějaký čas než si zvyknu na zdejší výraz vstřikování… Ovládání je tak živé, že po městě často mávám nohama podél stupaček. Že by to nízko položený těžiště? A chod motoru, který se hrdě hlásí k novince CBR 600 RR přímo prosí o otáčky… Zkouším vzápětí rozhodit motor, párkrát úmyslně nepodřazuji. V nejnižším spektru toho moc nenajdeš, střed je ale parádní. Drž to přes 6 tisíc a upaluj k nejvyšším metám! Sleduji v kolika otáčkách se to splaší, ale situace je taková jak už jsme od Hondy zvyklí. Motor táhne pořád stejně. Přes 8000 otáček se mění zvukový projev (z vysavače na made in děravej vejfuk), pocit hošánka na pěkné motorce je rázem pryč. Do dvanácti tisíc mám ale na přeřazení pořád ještě plno času. Řadím až tehdy, dokud mi akcelerace a vítr nezačnou rvát prsty z řídítek. Přes 150 Km/h už moc fouká… Mezi 6 a 12 tisíci můžu držet plyn kde chci. Žádný velký propad ve výkonnostní křivce tady není. Motor tě tedy nikam nehoní a to je moc prima!

Podvozek jak má bejt

big_honda_hornet_2009_04Podvozek zatím nevypadá, že by měl mít z něčeho strach. Nejel sem sice žádnej blázinec, přesto už teď mám od předního kola do další jízdy obrovskou jistotu. To třeba první model Kawasaki Z 750 tě žene v zatáčkách jak čert, bavíš se a v nejlepším okamžiku ti podvozek vpálí do hlavy: Tohle je a bude levná motorka… Na Hornetu se to odehrává celý tak čistě a samozřejmě, že si kromě neustále stepujících nohou na stupačkách a dobře ohřátých pneumatikách nemusíš nic hlídat. V zatáčce si špatně zvolenou stopu opravíš kdykoliv sám, přesně jak potřebuješ. Pneu Michelin Pilot jsou výborné, ale abych poznal jestli rám a odpružení je opravdu tak silnej mančaft, musím na nerovnost. Ten hup znám moc dobře, lítal sem tady přes něj už i na pincku. Trochu mě odvádí od soustředěnosti, je hodně nepříjemnej a jen s málo kterým nářadím se nechá vymazat ze světa…A teď!?…Lehké zhoupnutí a je pryč… Moc dobré!

Možná by se chtělo napsat, že ABS k sportovní jízdě nepatří. Já jsem si ale zvykl. Brzdí to výborně a to že mohu oddalovat brzdné body je zkrátka fakt. Chce na Hornetu někdo trajdat po světě? A třeba i ve dvou? To je potom takové ABS výborný společník. Sedlo je taky pohodlné, prostorné pro oba pasažéry. Do rukou ani do stupaček žádné vibrace. V plném obsazení jsme si jednou lehce škrtli katalyzátorem přes kočičí hlavu, ale kdybych před jízdou dotáhl centrál určitě by se to nestalo. Jako jezdec samotář ale nemusíš s předpětím nic moc vymýšlet. Na naše silnice dva kliky z nejměkčí-sedmé pozice a už jen tahat a tahat. Nádrž se zvětšila na 19 litrů a dobrá je i spotřeba kolem 6 litrů.

Všechno je tak jak má být

Volume prosím doprava, známá písnička: Honda je Honda – sednu a jedu, vyhrává i zde. Co se týká uživatelské příjemnosti je Hornet stále doma. Už vidím ty budoucí majitele přestupující ze 125ky, třistapadesátky? Tak moc bych se chtěl vrátit do doby, kdy sem měl pod sebou poprvé 100 koní. Ovšem ten klid, ta neutrálnost k nalézání hranic svých i stroje je dnes opět o něco dál. Rideři na těchto nahatých strojích budou s větším bezpečím a radostí rychlejší než kdy jindy. Honda opět odvedla pořádný kus práce!