Nepřišlo to ale hned. Za pouhé dva dny kdy byl motocykl k dispozici jsem nestačil nasát atmosféru na plný koule. Až teď po týdnu, kdy sjíždím další hypermoderní stroj si uvědomuji, o co všechno jsem byl do té doby ochuzen.

Opravdový svět

2007-ducati-sport1000bipostoaNení nikdo kdo by se před ní schoval. Ať už je to teenager, i když na něm vidím, že evidentně to je pro něj wo howně  nebo tatínek s malým Tomíkem, pro něž se tento stroj stává největším zážitkem z celé procházky. Vypadl bych dřív užívat si jízdu, ale zpovzdálí ještě chvíli sleduji jak na sebe motorka nechává strhávat pohledy. Všichni zvídavě prohlížejí zrcátka, která jsou pro jednoho beraní rohy, pro druhého psí uši. V každém případě sem v nich i něco viděl. Musel jsem si ale nastavit každé zvlášť do jiné polohy. V levém sleduji provoz při projíždění městem a pravé mám nastavené tak, abych viděl ty nafouknuté páprdy v našlapaných kárách. To když se nechám náhodou strhnout, jak jinak než sportovně laděným podvozkem a připlácnu se na nádrž. Motorka se každopádně líbí celá. Je to zkrátka motorka a ani o šroubek navíc. Vlastně ano, držák na značku bych ihned poslal pod flexu, aby se trochu pročistila zadní část a nepůsobila už tak dost těžkopádně. Je to ale i trochu optický klam. Zvlášť jestliže na ni koukáte ze strany dvou mohutných kotlů, které na dietě rozhodně nepřispívají. Z bočního pohledu může také rozladit šlachovitost rámu spolu s jednoduchým motorem oproti baculaté zádi. Její tvarování (aerodynamické) nutí zalehnout stejně jako nízko položená řídítka, nad kterými září přístrojový panel. Všichni tyhle budíky a kontrolky známe z modelů Monster. S bílým podkladem v decentní dobové úpravě jsou moderním osvěžením pro celý motocykl, žádný kýč. Ono vůbec, pohled od řídítek je nevšední zážitek, ale o tom až za chvilku.

Je pravé poledne. Před kavárnou na rozpálené dlažbě nechává několika zvědavým dědečkům tiše zavzpomínat na staré dobré časy, aby pak k večeru při západu slunce, kdy už si jen vítr pohrává s několika listy místních novin, se pěší zona proměnila v boxovou uličku přírodního závodního okruhu

Zpátky do minulosti

Ducati_Sport_1000_2005_09_1024x768Sedlo je velmi prostorné a pohodlné, oproti tomu zmíněná řídítka tě natáhnou nemilosrdně do předu. Je to extrémní pozice a nedovedu si představit mít hlavu ještě víc dole. Nohy ani moc netrpí, ale ruce a záda se začínají po padesáti kilometrech hlásit o pauzu. Při střelbě ale strachy svírám kolena. Může za to i někdy rozhozené řízení, ale to jsou ty naše silnice. Rychlé, krátké zatáčky jsou fajn. Jen díky nezvyklému uchycení zrcátek nezapomínám, že nejsem na odstrojeném supersportu. Řízení ale přeci jen není tak agilní. Působí trošku línějším dojmem. Špičkové jsou však táhlé zatáčky. Ty to do tebe naperou až ti to poleze ušima. Na klasickém naháči si libuješ pohodlím a snadnou manipulací stroje. Teď před sebou kapotu také nemáš, ale ležíš a čučíš přes budíky. Mám pocit že každou chvíli škrtnu bradou o přední kolo. Vidíš podstatně větší kus toho šílenství co se odehrává pod tebou. Před nájezdem do vinglu to nutí měnit polohu celého těla a jakoby se na ni převalovat ze strany na stranu. Stabilní podvozek, jak už jsme u Ducati zvyklí pořád říká, že toho můžeš zažít ještě daleko víc. Je v tom takové mrazivé nebezpečí. Cítím se zranitelný víc než kdy jindy, ale přesto zrychluji. Krk mam natažený někam nad levé zápěstí, visím na stupačce a jen nechápavě kroutím hlavou, kam až dalece může sahat radost z jízdy na motocyklu. Tvrdší odpružení tedy nutí vyhledávat lepší silnice, kde se maximálně vyblbneš. A tak další věc kterou kromě řadičky budeš setsakramenstky prohánět jsou brzdy.

Musíš se snažit

2006-ducati-sport1000cBrzdy mají pozvolný, lineárně narůstající tlak. Při povolených rychlostech podrží v každé situaci a brždění se odehrává instinktivně. Jakmile ovšem začneš tahat, chce to v hlavě přepnout, že motorka se zas tak rychle do zatáčky zlomit nedá a při agresivním dobržďování to už chce pořádný stisk páčky. Zadek se trošku rozvlní. Podřadit o jeden, dva kvalty a nenechat spadnout otáčky pod 4000. Dobře zvolit stopu a už jen citlivě pravou rukou držet celý motocykl v tom správném náklonu. Na výjezdu si vychutnat poctivou porci kroutícího momentu, na osmi tisících nakopat co nejvíc kvaltů a rychle upalovat do další zatáčky…

Když jsem ji viděl poprvé říkal jsem si, skvělý retrobike, půjde asi jen o to vlastnit něco odlišného a zábava se už tolik řešit nebude. Ale je to výjimečné svezení. Poctivé sportovní nářadí, které tě nechá přenést do minulosti a v moderním balení připomene, jací to ty kluci byli tenkrát opravdový Heroes. Navíc tu máme už tradičně osvědčený dvouválec, který nemá vyloženěn žádnou slabinu. Ať už co se týká výkonu nebo spolehlivosti. Sehnat ji ale bude pořádná fuška, většinou se objeví jeden kousek a hned se po něm zapráší a navíc si stále drží hodnotu.