Buclatá nádrž, kulaté světlo, samá trubka, sem tam nějaká hadice, dvě kola a jinak nic. Miquel Galuzzi to tenkrát poskládal tak dobře, že ani po těch letech se na tom nemusí nic měnit a všude se za nim bude spousta lidí otáčet. A teď si představ, že S4rs je v bílém lakování s rychlym červeným pruhem, se značkovým podvozkem a se spoustou karbonu. Pořád nic? A co, že to má motor ze superbiku 999? To už jde, ne?

Superbike motor

Ducati_Monster_S4Rs_14_1024x768130 koní není dnes žádné velké terno, ale tady je máš ihned k dispozici. A někdo rád 130 PS, který může brát hned u huby, než stádo sto osmdesáti splašených po všech čertech. Ducati nejsou v první řadě jen o výkonu, ale když už za ni dáš tolik peněz, tak se chceš i svižně povozit. Motor ale potřebuje držet otáčky nad 4 tisíce. Nechci ti tady tvrdit že dvouvál nemá vespod sílu, ale pro dokonalý vychutnání si všech těch drahejch věciček potřebuješ desmo pěkně roztáhnout, volnou silnici před sebou a kopat tam jeden kvalt za druhým. Nejvíc tě to s ní baví mezi 5 a 8tis. otáčkami, přehazovat ji z jedné zatáčky do druhý a jet rychle a agresivně.

Every day!

RIZ_PA202BPosed řidiče není tak agresivní jak na sportu, ale cítíš se na ni dostatečně jak na závoďáku. V předu sice nemáš kapotu na zalehnutí, ale pouze mini štítek, který do nějakých 160 Km/h kupodivu funguje. Honíš to půl dne po okreskách a pořád nemáš dost. Pravda, při průjezdu městem se ozvou ramena a spolujezdec si stěžuje na křeče v kyčlích, ale to se po půl denním ježdění snad ani u tohoto stroje nedá počítat. Na Monsteru se těšíš na další a další kilometry. Je ti jedno, že si zabloudil, že jsou všude rozbité silnice, pořád se chceš dál vzájemně pošťuchovat s motorem. Podvozek je tuhý, ale pohodlný. Nevlní se a máš o všem přehled. Jasně, že rám Ducati nespadl z nebe a musel projít složitým vývojem, ale musíš se smát, když si vybavíš všechny ty masivní japonský delťáky versus tyhle trubky. Tady to prostě funguje o něco lépe. A když ti k tomu asistují vpředu i vzadu švédský péra (öhlins) je o srandu postaráno. Cítíš nerovnosti, ale nemáš z nich strach, jen ti podvozek vstřelí do hlavy: Teď si přejel menší hrbol, trochu to zhoupne. Pokračujeme v jízdě, můžeš se dál šťourat v nose. A radiální brzdy Brembo samy o sobě asi nemohou být špatné. Jsou výborné!

Servis desmo

Ducati S4RS 06  4Kdysi se říkalo, že Ducati na tom z celkovou kvalitou stroje není moc dobře atd. Nevím, jak to bylo dříve doopravdy, ale momentálně jsou stroje přinejmenším stejně kvalitní jako ty ze země vycházejícího slunce. Naopak, máš z ní pocit že se dělala z láskou. Představuješ si, jak ji po večerech (se říká že v Itálii přes den nemakaj :-) ) montují holýma rukama. Moc příjemné. To mě u japonce ještě nikdy nepotkalo. Ale nic není zadarmo a proto počítej s dvěma nadstandardními úkony, které požaduje každá Ducati oproti konkurenci. A to seřízení vůlí ventilů po deseti tisících a výměnu rozvodových řemenů po dvaceti tisících nebo dvou letech. Podle nás to není zas až taková tragédie, teda jestliže nenalítáš za sezónu dvacet tisíc kilometrů, při kterých se ti ještě pár drobností nasčítá… Rozhodně bych tedy při koupi ojetiny hledal tu se servisní knížkou a nejlépe v bazaru u nějakého oficiálního zastoupení.

Ducatisti si moc dobře uvědomují, za co své peníze utrácejí a upřímně lituji ty chudáky, co si boloňskou dámičku koupí jen, že ty prachy mají, ale vlastně je to ani na té motorce nebaví. Zkrátka, musíš se na ni svézt a buď to tam je, nebo ne. A říct si, jestli můžu nějakou tu tisícikorunu navíc pustit. Kdo má v garáži Ducati, dalo by se říct, že je fajnšmekr. A i já kdysi tvrdil, že je kravina kupovat si tak drahou motorku, která potřebuje tolik péče. Já hlupák!