Přední maska, kterou výrobce na svých stránkách tehdy obhajoval jako nejvhodnější aerodynamickou volbu pro sportovní stroj je první rána na oko. Další extrém najdete hned o kousek níž, obří náfuky. Ty ale kupodivu nevypadají vedle mohutné masky, až tak mimo mísu. Za to však na zadní část se evidentně nemyslelo. Možná proběhla nějaká menší změna, ale zadní podsedlové plasty jsou na oko stejné, jako mají modely Firebolt už od roku 2003. Je vidět, že už tenkrát bylo zle, ale za nemalé peníze, které musíte za 1125R vysolit, bych očekával, že budu mít komplet novou motorku. Pochválit ale musíme zadní miniblikače, které hezky vypadají a ještě lépe blikají.

Ergonomie: Je to jiné, ale funguje to!

Buell1125R_dashlightsJeště než se posadíte, už vám oči pokukují po přístrojovém panelu, který je… jiný. Ze sedla se zdá být poněkud utopený v mohutné kapotáži a odečíst z něj za jízdy rychle jakékoliv údaje, bude chtít trochu čas. Je napěchovaný všemožnými údaji a vedle klasických hodin a kilometrovníku, si zde počtete i o okamžité a průměrné spotřebě. Ovládací prvky jsou standardně pouze dva a brzo se sžijete jakým co ovládat. Po uchopení řídítek se trochu vztekám na nevzhledné ovladače na řídítkách, které znám už ze starších modelů. Ale co, aspoň už teď vím, že pidi čudlík na vypínání blinkrů budu chvilku prstem hledat, takže jsem v klidu a ta cesta z města nějak dopadne. A nedopadla vůbec špatně! Na řídítka se musíte nejprve dost natáhnout, ale váha na zápěstí není tak velká jak se může zdát. Na některých fotkách to vypadá, že sedlo a řízení je v jedné lince, ale není tomu tak. Poloha jezdce je uvolněná a vůbec si nepřipadáte jako na superbiku (teda, když slezete z Hondy Transalp, tak asi jo). V každém případě, jsem čekal na svoje tělo větší nápor a to i kluci říkali, že jsem na Buellu nataženej jak králík :).

Buell 1125R 09

Jízda: Opracovaný kus železa

Podívejte se na Buella ještě jednou a řekněte si, jaký máte pocit… Jo to je ono, je to tvrdá bestie a přesně tak se chová i na silnici. Přední tlumiče jsou tuhé a na velkých nerovnostech až skoro hrubé. Na kvalitním povrchu vás zahrnou dostatečným množstvím informací, ale jinak se Buell na našich silnicích chová jako typický sportovec. Jakmile přijde nerovnost, jsou to rázy do celého těla. Přední i zadní tlumení je ale nastavitelné, takže několik kliknutí směrem doleva a dá se to přežít. Do zatáček se na poprvé zdá být motocykl těžkopádný, ale chce to překonat strach, pořádně vysednout a poslat to tam. Ve stabilitě v náklonu si potom v ničem nezadá s japonskou konkurencí a tady je vidět ten obrovský skok kupředu oproti dřívějším modelům. Ovládání už není tak extra živé a Buell se tak stal víc stabilním. Jakoby chtěl tento motocykl opravdu soupeřit o titul nejlepší dvouválcový sportovec. Proto tedy Amíci přišli i s novým motorem od rakouského Rotaxu.

Buell1125R_topTrochu mě zamrzelo, že motor nepochází z dílny Buella, potažmo H&D, ale nakonec jsem si řekl, když to bude fungovat, proč ne. Motor má na papíře skvělých 146 koní a opravdu tu jsou a navíc táhnou jak splašený! Po rozjetí je v dolním spektru okolo třech tisíc cítit trochu nervozita, ale není to nic nepříjemného. Oproti vylazeným motorům z konkurenční Itálie je ale rozdíl znát. I když motor není americký, i tak je cítit tvrdý chod motoru, tolik typický pro stroje H&D. Máte pocit, že musíte počkat, než se ta obrovská železná kola pospojují a roztočí. Poznáte to ale až ve chvíli, kdy budete chtít zajet svojí oblíbenou trasu v nejkratším čase. V ostatních případech jako jsou svižná projížďka nebo blbnutí za městem nic nepoznáte a tvrdý chod motoru naopak vnutí představu, že máte pod sebou jeden z nejsilnějších motorů co se týče kroutícího momentu, a spolu s okamžitou reakcí na otočení plynem kolikrát ani nechcete, a už jedete po zádech. Když se podíváte na otáčkoměr, musíte se pousmát, oproti modelům XB, které sotva co se rozmotaly, už měly před nosem omezovač, se tady cítíte jako v ráji. Motor se dá drtit až po červené pásmo a chvilku odpočinku ve formě propadu výkonu tady nečekejte. Trochu zamrzí vibrace, které nastupují mezi 7-8 tisíci a drží se vašich rukou až do konce. Na okreskách, jsem podle vibrací poznal, že se řítím do vysokých otáček a že už je správný čas na přeřazení, ale když bych si měl představit jízdu na okruhu, dost by mě to štvalo.

Midnight_Black_2009_Buell_1125R

Motor tedy bezezbytku splnil očekávání na surový a našlápnutý kus železa, který nadělá mozoly jen na cestě domů z práce, na druhou stranu ale musím zmínit poněkud nepochopitelnou strategii výrobce. Buell 1125R je všude prezentován jako stroj postavený pro závody a fotky z okruhu, kterých je plný internet to jen dokazují. Chápu výrobce, že se tak chce přiblížit sportovní konkurenci, ale víc bych viděl smysl udělat pár fotek v rozbitém městě a na zakroucených okreskách, na nichž je existence firmy Buell už od začátku postavená. Mezi městy budete díky kroutícímu momentu king, ale na závodní dráze se budete muset hodně snažit abyste ostatním stíhali. Na to je motocykl stále náročný na řízení a motor ve vyšších otáčkách neodlazený.

Život s ním

2008-Buell-1125RaTady je to jasné. Buď ho chcete, nebo ne. Neexistuje nic mezi tím. Připravte se, že budete obdivován a u jiných zatracován. Pro Buella hovoří extravagance, technické finesy a silný motor. Proti je stále náročný podvozek, který potřebuje čas, abyste se sžili a možná tomu na chuť ani nikdy nepřijdete. Na rozbitých silnicích je to někdy nepohodlné a ne všechny díry dokáže tlumení pohltit, aniž by vám to nedalo pocítit. Věřím ale, že pro několik jedinců je přesně tohle to pravé co chtějí, čemu říkají charakter. Brzdy jsou hodně silné a stačí jen pohled na obrovský brzdový třmen. Čekali jsme ale o malinko větší agresi, výměna brzdové kapaliny za sportovní by ovšem mohla pomoci. Aktuální spotřeba se nám na palubním přístroji pohybovala od 4 do 9 litrů, průměrná se pak ustálila na 6,9 litru. Prostor pro spolujezdce jsme podle velikosti sedla odhadovali na poněkud stísněný, ale na sportovní stroj je tu pohodlí až nečekaně velké.