Kariéra motocyklového závodníka se v šampionátech světové úrovně po překonání věkové hranice 30 let pomalu, ale jistě ubírá ke svému konci. Postupně přichází mladší a jezdci si musí hledat jinou práci. Co se stalo se závodníky, jako je např. Giacomo Agostini nebo Mick Doohan? Podívejme se, jak na tom jsou nyní někteří nejlepší jezdci světového šampionátu třídy 500 ccm.

Giacomo Agostini

Giacomo Agostini

Giacomo Agostini

S rekordním počtem 122 vítězství Grand Prix a 15 tituly mistra světa je Giacomo Agostini jedním z největších motocyklových závodníků všech dob. Italská hvězda zkoušela své štěstí v závodech aut, ale bez většího úspěchu. Po odchodu do důchodu se stal týmovým manažerem Yamahy a poté závodního týmu pro Grand Prix u Cagivy. Poté se Agostini zaměřil na podnikání a nyní je ambasadorem značek Dainese, MV Agusta a Yamaha – továrny, s níž vyhrál svůj poslední světový titul ve třídě 500 ccm v roce 1975.

Kenny Roberts

Kenny Roberts

Kenny Roberts

Americký závodník Kenny Roberts přišel do Evropy v roce 1974 a vyhrál tři tituly ve třídě 500 ccm, aniž by předtím závodní tratě dobře znal. Po odchodu do důchodu vytvořil závodní tým, který byl tak silný, že se nazýval „The Evil Empire“. Následně v Anglii založil strojírenskou společnost, která těžila z průmyslu Formule 1.

Roberts postavil pro královskou třídu motorku, která měla tříválcový dvoutaktní motor. Se zavedením třídy MotoGP v roce 2002 jeho společnost vyvinula pětiválcovou motorku nazvanou KR5. Roberts byl ve svém životě vždy velkým individualistou a rebelem. Král Kenny skončil s MotoGP na konci sezóny 2007 a od té doby už s žádnou novou vizí nepřišel.

Wayne Rainey

Wayne Rainey

Wayne Rainey

Wayne Rainey vyhrál s Yamahou v šampionátu Grand Prix ve třídě 500 ccm také tři po sobě jdoucí tituly mistra světa, a to na počátku 90. let minulého století. Byl na cestě za čtvrtým titulem, ale poté přišel ošklivý pád při Grand Prix Itálie v roce 1993 a kalifornský závodník byl upoután na invalidní vozík. Poté se Rainey stal manažerem týmu Marlboro Yamaha.

Nyní je prezidentem seriálu MotoAmerica, což je nový šampionát, jehož cílem je rozvíjet mladé americké závodníky tak, aby se dostali do MotoGP. Je tak promotérem královské třídy motocyklového závodění v USA. Série má šest různých tříd, z nichž nejzajímavější je pohár KTM RC 390, kde mladí závodníci jezdí na úplně stejných motorkách. Trojnásobný mistr světa Rainey nyní hledá svého nástupce, který ve světovém šampionátu půjde v jeho stopách.

Mick Doohan

Mick Doohan

Mick Doohan

Mick Doohan je pravděpodobně jedním z nejtvrdších chlapíků v motocyklové historii. V roce 1992 byl dlouho ve třídě 500 ccm ve vedení šampionátu, ale v Assenu tento Australan utrpěl hrozivý pád. Během tréninku se s motorkou smekl po kapalině, která byla na trati po jiné motorce, a vážně si poškodil pravou nohu. Holandští chirurgové přišli s variantou amputace, ale italský lékař Dr. Costa mu nohu zachránil díky radikální léčbě. Doohan v závodění pokračoval a dokázal získat 5 po sobě jdoucích titulů mistra světa ve třídě 500 ccm.

V roce 1999 měl během kvalifikace ve španělské Grand Prix další velký pád. V něm si nohu zlomil znovu, a to byl důvod, proč kariéru ukončil. Poté Doohan založil firmu zaměřenou na helikoptéry a malá letadla, která se jmenuje „Platinum Flight Services.“ Jeho společnost poskytuje VIP služby pro velmi bohaté a slavné osoby, které mají ty nejnáročnější potřeby v létání.

Alex Crivillé

Alex Crivillé

Alex Crivillé

Alex Crivillé se v roce 1999 stal prvním Španělem, který vyhrál světový šampionát ve třídě 500 ccm. Bohužel v roce 2002 musel kvůli zdravotním problémům skončit. Poté závodil v rallye aut, což byl jeho druhý velký koníček. Alex také pomohl v kariéře krajanu Tonimu Eliasovi a následně pracoval jako komentátor MotoGP pro různé španělské televizní kanály. Crivillé se stal také ambasadorem několika společností, jako je např. AMW, jedna z největších pojišťoven ve Španělsku.

V těchto dnech se dvojnásobný mistr světa (125 ccm a 500 ccm), stará o svou rodinu a koně. Vášeň ke koním Crivillé popsal následovně: „Nikdy jsem si nepovídal s motorkami, ale se svými koňmi vedu dlouhé rozhovory.“