Test

Jo, letí to – první prototyp byl představen v roce 1992, o rok později se dostal do výroby. Za ona léta samozřejmě prošel Monster množstvím úprav, množstvím různých motorizací, od šestikila až po současnou největší dvanáctistovku. Ovšem pořád ho lehko rozpoznáte od ostatních naked biků, jeho konstrukce je, abych použil módní obrat, těžce nadčasová. A ani Monster 821, kterému se podíváme na zoubek dnes, není výjimkou.

ducati-monster-821-10

Monster 821 zastupuje u Ducati „zlatou střední cestu“, pod ním najdeme v žebříčku objemů novinku pro rok 2017, Monster 797, nad ním se pak tyčí model 1200. Střední cesta v tomhle případě ale neznamená, že by šlo o něco ošizeného, to ani omylem, jen prostě ne každý potřebuje krotit ultimativní litr a spokojí se se slabším strojem. Tedy, slabším v porovnání s dvanáctistovkou, ono 112 koní, kteří cválají v motoru 821, zas tak málo není. Oním motorem je zde logicky dvouválcová Testastretta (válce do L) s objemem 821 ccm.

ducati-monster-821-11

Pokud očekáváte chlazení vzduchem, rovnou na něj zapomeňte, v současnosti je využíváno kapalinové chlazení a stejně tak, jestli máte Monstera spojeného s klasickým, charakteristickým zvukem suché spojky – ta se odebrala do důchodu už dávno. Takže rachot, který byl pro Ducati Monster typický (a který pravověrní Ducatisti milovali a kterému se naopak okolí pošklebovalo), uslyšíte jen u starších modelů, nikoliv u Monsteru 821.

Co se ovšem do důchodu neodebralo, jsou základní designové prvky, čili kulaté světlo, poměrně vysoká, zaoblená nádrž a hlavně trubkový rám, kde součást nosné konstrukce tvoří i motor. Navíc je zde, v případě 821, už v základu i hezká krytka sedla spolujezdce. Ale konec chození kolem horké kaše, zkusíme se projet.

Vzhledem k tomu, že sedlo se u Monsteru 821 dá nastavit a nejnižší možnost je 785 mm, se ani jezdci s menší postavou nemusí obávat, že by nedosáhli na zem. Ani provozní hmotnost není nijak stresující, 205 kg s bandou plnou benzínu zvládne snad každý. Jako první vám do oka padne přístrojovka – ta tedy nedisponuje TFT displejem jako větší (a logicky dražší) bratr, musíte se spokojit jen s LCD, ale i tak se z ní dozvíte vše, co potřebujete vědět.

ducati-monster-821-19

V její horní části jsou umístěny kontrolky, uprostřed displeje je ukazatel rychlosti, nalevo od něj zvolený jízdní režim, napravo úroveň kontroly trakce a ABS, v horní části otáčkoměr, dole pak další údaje – tripmaster, spotřeba, teplota atd. Přístrojovku (a nastavení jízdních režimů, ABS atd.) ovládáte na levé rukojeti. Chce to zpočátku trochu cviku, ale nejde o nic, co by vás iritovalo ještě po týdnu ježdění. Přístrojovce se dá vytknout vlastně jen jediná věc a tou je otáčkoměr, mohl by být výraznější.

Jízdní pozice je pohodlná. Tohle když se napíše, vzniká dojem, že zde sedíte jak v křesle před televizí. No, tak do křesla má zdejší sedlo sice hodně daleko, ale pohodlné přesto je. Ducati se za léta piplání u Monsteru povedlo dosáhnout perfektního kompromisu mezi sportovní pozicí a komfortem. Dá se říct, že všechno je tady „tak akorát“. Tak akorát široká řidítka, tak akorát sklon nad nimi, tak akorát pozice stupaček, kdy máte při řízení bezvadný cit a zároveň nemáte dojem, že ještě kousek a kopnete se nohama do vlastních uší. Dávám jedničku.

ducati-monster-821-35

Motor, jak jsem už psal, není žádný divočák, ale taky nejde o žádnou línou lemru. Opět jde z mého pohledu o velmi šikovný tah značky, protože tady zažijete sice onen „Ducati charakter“, zároveň ale míň zkušeného jezdce nevyděsí příval agresivity jako u současné největší Obludy, Monsteru 1200 R. Nechci psát, že jde o pohodovou motorku, se kterou bude jezdit děda na ryby a babka do cukrárny na kremrole, to bych ji degradoval, ale není tu ta ostrá dravost. Monster 821 prostě pojede tak, jak budete chtít vy – pohoda? Ok. Zatopíme pod kotlem? Ale jo, proč ne.

ducati-monster-821-01

V tom je jeho velká přednost. A dá se říct, že téhle filozofii je tady podřízeno vše. Od hodně dobře poskládané převodovky (a na italský stroj až neobvykle přesné) přes radiální monobloky Brembo M4.32, tři palivové mapy:  Sport, Touring a Urban, kdy logicky ta poslední je nejmírnější, až po nastavitelné ABS 9MP a osmistupňovou kontrolu trakce. Přidejte si k tomu antihopingovou spojku, která zamezí při neobratném podřazení bloknutí zadního kola, a musí vám být jasné, že pokud něco kolosálně nezvrtáte, jste v klidu, suchu a bezpečí. A ani k tomu nepotřebujete Always.

ducati-monster-821-29

Výraznou vlastností Monsteru 821 je obratnost. Prosmýknete se městem, najedete na okresky…a všude jste králem. Pokud navolíte režim Sport, zkazíte náladu i jezdcům na silnějších strojích (těch 112 koní vám k tomu bude stačit a bezmála 90 Nm krouťáku taky) a oni v uších ještě dlouho uslyší zvuk linoucí se ze dvou koncovek výfuku vašeho Monsteru. Mimochodem, jen na okraj: hezký zvuk, ale stejně bych koncovky vyměnil za Termignoni, k Ducati tyhle laufy prostě patří. Na dálnici to už zákonitě taková hitparáda není, ale to se ani nedalo čekat, vzhledem k absenci byť minimalistického větrného štítku. Přesto bych ho sem ale necpal, Monster má být syrový a strohý a dálniční maximálka kolem 150 km/hod. (tedy rychlost, kterou se dá jet delší dobu, aniž by vám vítr urval škebli) zas tak nízká není. Prostě stěžovat si u naked biku na to, že na mě při rychlé jízdě fouká, mi přijde stejně nesmyslné, jako kvílet, že se nedá s chopperem dost dobře jezdit motokros.

ducati-monster-821-13

Nižší dálniční maximum ale neznamená, že bych s Monstrem 821 nevyrazil na dovolenou – pohodlný je na to dost. Jen bych jednoduše zvolil odpovídající trasu, nejlépe po kvalitních okreskách. A tím se oslím můstkem dostávám k segmentu, o kterém jsem se dosud nezmínil a kterým je tlumení. Zadní centrální tlumič nastavit lze, přední USD vidle nikoliv. Je to chyba? No, pro ortodoxní „mekániky“, jejichž hlavní kvalifikací je vlastnictví šroubováku, určitě ano, pro mě ani moc ne. Ani na horším povrchu se mi nestalo, že by Monster začal nějak výrazně jančit, i tovární nastavení pobralo menší nerovnosti vcelku elegantně a řekl bych, že jde – mezi motorkami s nenastavitelným předním tlumením – o lepší průměr. Takže dvojka…teda dvě mínus, dobře. Pokud byste přesto nastavitelné přední tlumení chtěli, můžete sáhnout po verzi Stripe – krom hezčího lakování (ten bílý pruh je fakt boží) a větrného štítku dostanete právě i seřiditelnou přední vidlici. Ale zaplatíte taky o dvacet litrů navíc.

Když to celé shrnu, Monster 821 zřejmě nikoho neurazí. Čekáte teď, že napíšu, že ani nenadchne? Tak tentokrát čekáte marně, protože si naopak myslím, že těch nadšených bude dost a dost. Jde o mašinu, která nezpůsobí méně zkušeným trauma na celý život, a asi nikdo se kvůli ní nebude v noci hrůzou budit. Zároveň si na ní dobře zajezdí i ten, kdo už nějaký čas drží řidítka pevně v rukou. Jediné, co by se – pro někoho – dalo zmínit jako nedostatek, jsou částečné vibrace motoru pod 4000 otáček za minutu. Testastretta se holt musí trochu víc točit. Nejde o vadu, ale o vlastnost vidlicového dvouválce, případně všech dvouválců a osobně to na nich mám rád. Nicméně…jestliže vám sebemenší vibrace vadí, mám pro vás radu: kupte si kolo. To nevibruje vůbec.

ducati-monster-821-32

V čem jsme testovali...

Ducati Monster 821

+

Vágner sport

RST Blade / JKT 1055

RST Blade / JKT 1055

Zapůjčila firma: Vágner sport

+

Vágner sport

RST Blade / 1564

RST Blade / 1564

Zapůjčila firma: Vágner sport

+

Vágner sport

RST Aramid Wax II Jeans

RST Aramid Wax II Jeans

Zapůjčila firma: Vágner sport

Hodnocení

Klady

Zápory

+ přijemný motor
+ stavitelné sedlo
+ krytka sedla v základu

– oproti Monsteru 1200 má jen LCD displej
– přední vidlice nejsou stavitelné
– otáčkoměr by mohl být výraznější

Pokračujte ve čtení na dalších kapitolách:

následující kapitola »Technické parametry